EU hledá po neúspěšném samitu cestu, jak dál

Nejde přitom zdaleka jenom o peníze. Formálně byl sice jediným námětem páteční rozpravy rozpočet EU na léta 2007 až 2013, ale ve skutečnosti šlo o mnohem víc. Jak podotkl současný předseda EU, lucemburský premiér Jean-Claude Junker na tiskové konferenci po skončení samitu (v sobotu v časných ranních hodinách) "do střetu se zde dotaly dvě různé vize Evropy, dvě filozofie a to nejen ve vztahu k rozpočtu, ale ve vztahu k evropskému projektu jako celku".

Ačkoli všichni zúčastnění státníci by nejspíš rádi dospěli ke kompromisu, aby tak přinejmenším ukázali svým voličům, že jsou schopni a ochotni se dohodnout, přece se to nakonec nepodařilo. A jak se dalo čekat, vzápětí se strhla lavina vzájemného obviňování, kdo za to může.

Francouzský prezident Jaques Chirac, německý kancléř Gerhard Schröder a současný předseda EU, lucemburský premiér Jean-Claude Junker, který se osobně pokoušel dojednat nějaký kompromis do poslední chvíle, dávali pak nepokrytě najevo, koho považují za viníka tohoto neúspěchu - v jejich očích to byl jednoznačně britský premiér Tony Blair. Zazněla přitom poměrně silná slova a výrazy jako "sobectví" a "národní egoismus", které podle nich nakonec převládly nad hodnotami evropské solidarity.

Ne všichni účastníci samitu ale popisovali průběh jednání těmito slovy. A také následné komentáře v tisku jsou obvykle mnohem střízlivější. Stojí zvláště za povšimnutí, že zrovna sobotní francouzský tisk kladl prezidentuovi Chiracovi za vinu, že na samitu soustředil příliš velkou pozornost na problém britského rabatu a svým bezpodmínečným požadavkem na jeho zrušení vlastně znemožnil dohodu o rozpočtu.

Pozorovatelé domácí francouzské politiky podotýkají, že nedávné neschválení euroústavy v referendu a nyní kolaps jednání o rozpočtu EU, spolu s celkovým zpomalením rozvoje francouzské ekonomiky dostávají Jaquesa Chiraca do zoufalé pozice: podle posledních průzkumů veřejného mínění je teď prý nespokojeno s tím, jak zastává prezidentský úřad, 70 procent Francouzů.

Naproti tomu britský premiér Tony Blair, na jehož hlavu se měla snést všechna kritika za nezdařený samit a který za dva týdny převezme na půl roku rotující předsednictví EU, je nyní v mnohem lepším postavení. Už ve čtvrtek má přednést před poslanci EP svou vizi a program na příštích šest měsíců a ačkoli nemůžeme předvídat v podrobnostech, je téměř jisté, že naváže na své argumenty, které zazněly v Bruselu minulý týden.

Nepůjde mu jistě o udržení výhod, které Británie má v současném výpočtu tzv. rabatu, za každou cenu. Patrně sám naznačí ochotu se ho vzdát, dojde-li k zásadní změně priorit při stanovování struktury výdajů rozpočtu EU.

Jak už dával najevo v minulých dnech, důraz na podporu zemědělství, je na začátku 21. století anachronismem. Žijeme dnes prostě v jiné v době. Jestliže při vzniku EU v polovině 50. let bylo mimořádně důležité zajistit, aby Evropa vyráběla dostatek potravin pro své obyvatelstvo - což těsně po válce a během ní nebyla vůbec samozřejmost - nejen u nás, ale i v mnoha zemích západní Evropy byly tehdy řadu let základní potraviny "na příděl" - zhruba od počátku 60. let a zejména v posledních desetiletích se v Evropě hromadí stále větší zásoby potravin, které sami Evropané už nedokáží spotřebovat a s nimiž si vlastně neví rady.

Podpora zemědělství EU je tak jakýmsi zvláštním pozůstatkem poválečné doby. Dnešní priotity jsou úplně jiné, jak správně tvrdí britský premiér Tony Blair: především výdaje na vědecký výzkum a vývoj moderních techonolgií by měly dostat zelenou.

Důraz na modernizaci patrně získá Blairovi mnohé ztracené sympatie. Ačkoli Chirac a Schröder ho osobně ani potom nejspíš nepodpoří, mohl by najít v Evropě jiné spojence, vzláště mezi nově přijatými členy EU, k nimž patří i ČR. A navíc jsou oba zmínění politikové de fakto na odchodu - Gerharda Schrödera nejspíše v září vystřídá Angela Merkelová a Chirac se udrží nejdéle do voleb v roce 2007. Takže budoucnost dá nejspíš za pravdu Blairovi.