ETA za španělského předsednictví

Dále chtějí, aby příslušníci ETA byli soustředěni do jedné nebo dvou věznic a nebyli roztroušeni v nápravných zařízeních po celém Španělsku a Francii. V současné době si odpykává své tresty za násilnou činnost 726 etarras. Dále věznění členové ETA žádají, aby byli okamžitě osvobozeni ti, kteří mají nárok na podmínečné propuštění, těžce nemocní a ti, kterým už trest vypršel a jsou tedy vězněni protiprávně. Na podporu svých požadavků budou etarras po celý rok ve věznicích obou zemí protestovat, nejčastěji formou hladovky. Toto prohlášení zveřejnil baskický list Gara, jehož název v překladu znamená "jsme" ve smyslu existujeme. Mimochodem, deník Gara vychází v devadesátitisícovém nákladu už od ledna 1999 a v demokratickém Španělsku nikdy nebyl zakázán, i když vyjadřuje postoje blízké ETA.

Organizace vězněných etarras ve svém druhém letošním komuniké vyloučila ze svého středu pět svých dosavadních členů, a to z důvodu jejich nedisciplinovanosti. Ta se měla projevit tím, že nesouhlasili se zavražděním baskického podnikatele Ignacia Urii. Vyobcovaní nejsou žádní změkčilí etarras. Ignacio Recarte si například odpykává trest 200 let vězení za vraždu tří osob. Valentín Lasarte za šest vražd dostal 340 let. A do třetice: 67 let si odpyká Andoni Muňoz za rozmístění několika bomb. Je to, pravda, jiná legislativa než ta naše, ale už z těchto příkladů je zřejmé, že je mnohem přísnější.

Někteří španělští komentátoři soudí, že teroristé z ETA nemají dost sil, prostředků a zapálených členů, aby vraždili v takových počtech jako v minulosti. V rámci Evropské unie španělští a francouzští policisté proti nim lépe koordinují své akce. A také se odhaduje, že aktivních etarras, tedy těch, kteří jsou vyzbrojeni a mohou zabíjet, není víc než sto. Podle různých průzkumů s jejich vražednými metodami nesouhlasí většina Basků, i když o nabytí plné nezávislosti stojí.

Otázka je, jak ETA dokáže přežívat, když většina násilných nacionalistických uskupení v Evropě přestala existovat. Obecně se má za to, že je to typem její vnitřní organizace. Nejde jenom o to, že jednotlivé buňky, nanejvýš pětičlenné, se navzájem neznají a konají převážně samostatně. Důležité také je, že ETA nepřipouští žádnou diskusi a vše se podřizuje přísné disciplíně. Proto je třeba vyloučit ty, kteří jsou neukáznění. A nedostatek diskuse vede k tomu, že se ETA vzdaluje potřebám a tužbám obyčejných Basků.

Etarras možná nemají dost prostředků, aby zabíjeli, ale vyvolat řádný strach ještě umí dobře. V neděli po novém roce se na madridském letišti Barajas objevil opuštěný batoh. Policisté místo vyklidili a pyrotechnici potom batoh odpálili. Následně se zjistilo, že v něm výbušniny nebyly. Psychologický dopad na Španěly však byl jednoznačný. Ať ten baťoh nastražili teroristé, nebo ho tam zapomněl roztržitý profesor, panika, kterou způsobil, vypovídá o strachu z ETA.

Etarras se snaží na sebe upozornit a říct Evropanům, že Baskům nestačí vlastní policie, vlastní jazyk a vlastní rozpočet uvnitř království. Chtějí úplnou nezávislost na Madridu, samostatný stát.

A není lepší příležitost sdělit to Evropanům než ve chvíli, kdy Španělsko předsedá Unii a je na něj upřena pozornost Evropy. Pravděpodobně se letos dočkáme zvýšené aktivity ETA.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .