Erketu - dinosaurus s nejdelším krkem

U druhohorních ještěrů nebyl dlouhý krk ničím výjimečným. Připomeňme si třeba mořské plesiosaury, kterým dovoloval dlouhý krk lovit na dně mělkých moří podobným způsobem, jakým si dnes shánějí potravu labutě. Američtí paleontologové Daniel Ksepka a Mark Norell popsali podle kosterních ostatků nalezených v roce 2002 v mongolské poušti Gobi nový druh dinosaura, který měl ze všech známých pozemských tvorů nejdelší krk.

Dinosaurus Erketu ellisoni patřil k velkým býložravým druhohorním ještěrům ze skupiny titanosuarů. Patřil tak do příbuzenstva obřích diplokoků dorůstajících délky až 32 metrů nebo seismosaurů, kteří měřili na délku dokonce přes 50 metrů. Erketu nebyl zdaleka tak velký. Přesto si rozhodně nezaslouží přízvisko "tuctový".

Malou hlavičku nesl na čtrnácti až patnácti podlouhlých krčních obratlích. Celý krk měřil zhruba osm metrů a zabíral mu plnou třetinu z celkové délky těla. Ze stavby obratlů vyplývá, že Erketu ellisoni nenosil krk vzpřímeně ale vodorovně. Na vztyčení hlavy do výšky musel vynaložit značné úsilí. A k čemu měl tak dlouhý krk? Šetřil s ním kroky při pastvě, protože mu dovoloval, aby z jednoho místa obsáhnul co největší okruh.

Aby mohl dinosaurus dlouhým krkem vůbec pohybovat, musel jej evolučně dovést ke konstrukční dokonalosti. Kosti obratlů byly plné dutin, aby byly co nejlehčí. Krk také nebyl obdařen výraznějším osvalením. Jeho pohyb zajišťovaly dlouhé šlachy a svaly pro jejich ovládání nesl dinosaurus z valné části na trupu.

Erketu a jeho příbuzní patřili k neobyčejně úspěšným dinosaurům. Zástupci titanosaurů osídlili všechny kontinenty a přežili přes celé období křídy až do osudného okamžiku před 65 miliony roků, kdy se Země srazila se zhruba dvacetikilometrovým asteroidem. Následná kataklyzmatická katastrofa smetla dinosaury a mnohé další tvory ze zemského povrchu.