Embryonální kmenové buňky bez poškození embrya

Embryonální kmenové buňky se neomezeně množí a mohou se proměnit v kterýkoli z 230 typů buněk dospělého lidského těla. Medicína k ním upírá velké naděje. V budoucnu je lékaři chtějí využít k léčbě Parkinsonovy choroby, cukrovky, srdečních chorob nebo k nápravě poranění míchy. Embryonální kmenové buňky lze vypěstoval z buněk týden starých lidských embryí, které se za speciálně navozených laboratorních podmínek promění v univerzální buněčnou "surovinu".

Kámen úrazu tkví ve skutečnosti, že se z lidského embrya může vyvinout člověk, zatímco z embryonální kmenové buňky nikoli. Mnoho lidí vidí v embryu lidskou bytost a jeho proměnu v embryonální kmenové buňky vnímají jako "vraždu". V některých zemích, především pak v USA, se stal odmítavý vztah k tvorbě embryonálních kmenových buněk oficiálním vládním stanoviskem. Americký stát nevydává federální prostředky na tento druh výzkumu a pokus parlamentu o změnu zvrátil prezident Bush prvním vetem, jež během svých dvou prezidentských mandátů využil. Američtí vědci smějí z federálních zdrojů financovat výzkum pouze na šedesáti oficiálně povolených liniích embryonálních kmenových buněk, jež byly ustanoveny ještě před nástupem prezidenta Bushe do úřadu. Tyto buňky ale vědcům nestačí. Před americkými vědci stojí úkol hodný chytré horákyně. Hledají postup pro tvorbu embryonálních kmenových buněk, při kterém by lidské embryo neutrpělo žádnou újmu.

Jednu z možných cest nastínil tým Roberta Lanzy ze soukromé biotechnologické společnosti Advanced Cell Technology. Vědci použili šestnáct lidských embryí starých tři dny. Tyto zárodky jsou tvořeny osmi až deseti buňkami (tzv. blastomerami). Lanza a jeho kolegové využili skutečnosti, že se embryo v tomto období bez jedné či dvou blastomer snadno obejde. Nejde o novinku. Odběr buňky z časného lidského zárodku se už delší dobu využívá k tzv. předimplantační genetické diagnostice. Ta přichází ke slovu u párů, v jejichž pokrevním příbuzenstvu se objevila dědičná choroba a hrozí, že by ji mohlo zdědit i jejich dítě. I když jsou partneři normálně plodní, využijí tzv. oplození ve zkumavce, při kterém jsou vajíčka oplozena spermiemi v laboratorních podmínkách a embryo se vyvíjí pod dozorem embryologů. Třetí den je z každého embrya odebrána jedna buňka a na její dědičné informaci jsou provedeny příslušné genetické testy. Tak je možné vybrat z embryí ta, která nezdědila od rodičů poškozený gen. Po jejich přenosu do dělohy budoucí matky je zaručeno, že se narodí dítě, které nebude postiženo hledanou chorobou. Tak se daří zabránit dědění chorobné krvácivosti, svalové dystrofie, cystické fibrózy, dědičných poruch sluchu a dalších nemocí.

Tým Roberta Lanzy se pokusil vypěstovat z takto odebrané blastomery embryonální kmenové buňky. Buňce tak raného embrya se do této proměny moc nechce, a tak ji museli vědci z ACT "přesvědčit". Využili k tomu hotové lidské embryonální kmenové buňky. V jejich přítomnosti se začala blastomera množit a měnit na "univerzální buněčnou surovinu" schopnou proměny v jiné typy buněk. Možnosti buněčné "rekvalifikace" takto získaných embryonálních kmenových buněk Lanza a spol. úspěšně ověřili v dalších pokusech. Embrya "obraná" o jednu buňku se mezitím nerušeně vyvíjela v laboratorních podmínkách. Za čtyři dny narostl počet jejich buněk ke stovce a zárodky dospěly do stadia, kdy už by pro další zdárný vývoj potřebovaly kontakt s tělem matky. Na první pohled se zdá, že záměr vědců vyšel zcela dokonale.

"Doufáme, že náš objev ukázal východisko z politické slepé uličky a že se prezident přidá na naši stranu, protože embrya nebyla touto metodou ani v nejmenším poškozena. Teď už bude mnohem těžší stavět se tomuto výzkumu na odpor," prohlásil Robert Lanza.

Jeho optimismus se ale ukázal jako přehnaný. George Bush sice označil Lanzův pokus za "krok správným směrem", ale odmítavé stanovisko k embryonálním kmenovým buňkám nezměnil. Výhrady zaznívají i z řad biologů. Někteří vytýkají Lanzovi, že se pouští do výzkumu z ryze politických motivů.

"Tenhle přístup nic neřeší," řekl jeden z největších expertů na etické otázky biomedicínského výzkumu Arthur Caplan z Centra pro bioetiku při Pennsylvánské univerzitě. Naráží na fakt, že metoda potřebuje hotové embryonální kmenové buňky a představuje jakési "vyrážení klínu klínem". Další odborníci zpochybňují vědecký přínos metody.

"Nejde o žádnou revoluci," nechal se slyšet genetik Yuri Verlinsky, který se sám zabývá metodami produkce embryonálních kmenových buněk. "Nemáme naprostou jistotu, že se embryu při tomto zásahu skutečně vůbec nic nestane," připouští James Battey, který řídí výzkum embryonálních kmenových buněk v americkém Národním ústavu pro zdraví.