Elektromagnetický smog a chytráci

Dnešní téma zvládne postihnout hned dvě oblasti, ve kterých lidský rozum prohrává s totální hloupostí. První oblast se týká obyčejného a sprostého podvodného obohacování tím, že firmy měří úrovně elektrosmogu a obratem nabízejí drahá, nesmyslná a nefunkční řešení. Druhá oblast zase bojuje se zdánlivou civilizační chorobou zvanou "přecitlivělost k elektromagnetickému záření". Problémy spojené s prvními výskyty přecitlivělosti na elektrické a magnetické pole se objevily před zhruba pětadvaceti lety. Na první pohled se zdálo, že jsme jen narazili na oblast, která prostě souvisí s lidským zdravím a není doposud dostatečně prozkoumána. Jenže po celém tom čtvrtstoletí začíná být stále jasnější, že problematický pes bude zakopaný někde úplně jinde.

Hypersenzitivita
Skutečně v říjnu 2004 se v Praze uskutečnil workshop právě na téma elektromagnetické přecitlivělosti, které se dnes odborně říká "elektromagnetická hypersenzitivita". Má se jednat o syndrom podobný přecitlivělosti na různé chemické anebo biologické látky. Tedy něco jako alergie. Tím spouštějícím činitelem by však mělo být elektromagnetické pole. Závěr konference byl zajímavý, až trpce humorný. Z příspěvků všech českých účastníků zaznělo jednoznačné stanovisko, že syndrom má psychosomatický původ. To z toho důvodu, že se zcela evidentně vyskytuje i u osob, které přicházejí do styku s extrémně nízkými hodnotami intenzit elektromagnetického pole. S takovými hodnotami, které nemají schopnost člověka jakkoli fyziologicky ovlivnit.

Sedí si na penězích
Celkový výsledek konference také potvrdil, že se nikdy nepodařilo prokázat jakýkoli příčinný vztah mezi zdravotními potížemi, na které si pacienti stěžovali, a elektromagnetickým polem. Mezinárodní zdravotnická organizace (WHO) tedy konstatovala, že "pro posuzované onemocnění se tedy nebude používat termín elektromagnetická hypersenzitivita", ale byl přijat kompromisní návrh "idiopatická nesnášenlivost k prostředí". Proč WHO nenazvala problém pravým jménem? Inu zřejmě nikoli kvůli argumentaci. Zdá se, že se do černého trefila česká Národní referenční laboratoř pro neionizující elektromagnetická pole a záření: "Poučení, které z polovičatého závěru semináře vyplynulo, je tedy v poznání zatím málo uvažovaného druhu střetnutí zájmů. Naprostá většina těch, kteří byli vybráni k přednesení přehledných referátů, a všichni ti, kteří řídili závěrečná zasedání tří komisí, patřili k dlouhodobým řešitelům úkolu elektromagnetické hypersenzitivity. Ti neměli zájem hledat jiné vysvětlení než elektromagnetické, přestože tento směr pětadvacet let nikam nevedl." Jednoduše řečeno, šlo o prachy. Pokud by nyní uznali, že příčina údajné přecitlivělosti je psychosomatického původu, jejich granty a výzkumné záměry by rázem padly.

Vhodné podhoubí pro byznys
Jaký však má takový zmatek mezi vědci efekt? Inu, není obtížné založit si živnost třeba právě na měření a odstraňování něčeho, co neexistuje. To proto, že žádný kompetentní orgán dosud nebyl schopný vystoupit a říct, že limity stanovené zákonem jsou opravdu hluboce pod možnou mírou dokonce jen potenciálního vlivu na lidský organismus. Že nic jako elektromagnetický smog neexistuje a že odstiňování elektromagnetického záření z mikrovlnné trouby anebo televize je zbytečné a naivní. Jak tedy můj kolega fyzik dopadl? Tak, jak jsme oba očekávali. Firma, která přišla první den, naměřila zaručenou koncentraci aeroiontů, přesný výskyt geopatogenních zón a navrhla zcela automaticky jediné možné řešení ve formě posunutí nábytku a zakoupení zcela jedinečného odstiňovače elektromagnetického záření, geopatogenních zón a aeroiontů.

Každá firma naměří něco jiného
Firma, která přijela o dva dny později, také naměřila zaručenou koncentraci aeroiontů, ale v jiné místnosti a o jiných koncentracích než předchozí firma. Také naměřila výskyt geopatogenních zón, ale ty vedly úplně jinudy. Na rozdíl od té první nenabádala k přesunutí nábytku, ale nabídla obdobný přístroj, který měl tyto problémy také zcela vyřešit a byl naprostou revoluční novinkou. Horší byla situace ihned poté, co se kolega zeptal na princip, na kterém ty přístroje fungují, a pídil se po podrobnostech. Najednou mu onen "měřící technik" připadal jako vietnamský prodavač u stánků při kontrole ČOI. Nedokázal vysvětlit, jak přístroj, kterým koncentrace měří, funguje. A ani to, jak pracuje samotný odstiňovač. V podstatě nevěděl, ani co a proč měří a oháněl se jen tím, že "to" přece musí fungovat, když "to" něco ukazuje. A hlavně že to má zadarmo. Druhý byl zřejmě sám majitelem firmy. Když se dozvěděl, že už tady byl jeden jeho konkurent měřit přede dvěma dny a naměřil něco jiného, tak se rozčílil a pak zcela logicky tvrdil, že první je podvodník anebo mu špatně ukazoval přístroj. Teda pokud to byl jejich přístroj, protože takové tady v republice dokážou prodávat jen oni. Obdržíte-li do schránky podobný letáček, který vám bude tvrdit, že vám zcela bezplatně naměří zamoření bytu elektrosmogem a nebezpečnými aeroionty, počítejte s tím, že se pravděpodobně bude jednat o podvod. Peníze za odstiňovač raději ušetřete a kupte si za ně třeba čokoládu. Ta je na dobrou náladu!

Logo|foto:Český rozhlas

Více se dozvíte na Svět vědy.