Elektrická helikoptéra

Tato měsíc stará událost unikla pozornosti sdělovacích prostředků, možná proto, že pilot se se svým strojem vznesl do výšky pouhého jednoho metru. Ale do tabulky leteckých prvenství se přesto nezpochybnitelně zapsal. Stavba helikoptéry zabrala Pascalu Chretienovi celý rok a jeho let trval něco přes dvě minuty. Jeho pilotovaný stroj vynikl zejména tím, že potřebnou elektrickou energii nečerpal kabelem z neomezeného pozemního zdroje, což by bylo mnohem jednodušší, ale vystačil se skromnějšími zásobami v palubních akumulátorech. Ani firma Sikorski, vrtulníkový gigant, do této chvíle nebyl schopen dosáhnout stejného výkonu, i když se o to se svým strojem snažil. Pascal Chretien spolupracoval s francouzskou firmou Solution F. Při této spolupráci si především uvědomoval, že taková helikoptéra musí mít především charakter ultralightu - každý uspořený kilogram hmotnosti je při obrovských energetických nárocích helikoptéry velmi důležitý. Proto také většinu nosné konstrukce tvoří hliník.

Důležitou součástí speciálního stroje je systém rotorů. Tvůrce zvolil dva souosé a navzájem protiběžně se otáčející rotory (stejné řešení má i řada běžných vrtulníků firmy Sikorski), které využívají omezených zdrojů energie lépe než jeden hlavní rotor a malý vyrovnávací rotor ocasní. Zvláštní konstrukci a povaze stroje tvůrce musel také přizpůsobit polohu křesla pilota, prvky vyvážení, řídící systém, a dokonce i své pilotážní návyky. Kdyby Pascal Chretien řídil elektro-helikoptéru stejným způsobem jako klasickou helikoptéru na fosilní paliva, byl by stroj nestabilní. Rizikovým faktorem je zde navíc sada lithiových baterií pod pilotním sedadlem. Kdyby stroj havaroval, pilot by případnou destrukci akumulátorů odnesl těžkými spáleninami, nebo i hůř. Podle vlastního vyjádření tvůrce by mohl „skončit jako kebab”.

Zdroje: Popular Science, Gizmag