Ekonomika roste

A to navzdory tomu, že česká měna posiluje, což svým způsobem vývozce znevýhodňuje. Za prodané zboží v zahraničí totiž dostanou v přepočtu na české koruny zaplaceno méně, než kdyby euro mělo hodnotu dejme tomu pětatřiceti nebo dokonce čtyřiceti korun. Přitom ještě před několika lety museli politici a představitelé České národní banky čelit tvrdému ataku velkých tuzemských vývozců, kteří se posilování koruny bránili.

Čas dal zapravdu názoru, že konkurenceschopnost firem v České republice nemůže být založena na slabé koruně. Ostatně ekonomická krize v roce 1997, na které se dlouhodobě uměle oslabená koruna také podepsala, dokázala, že podobný systém by byl do budoucna stejně neudržitelný. K pozitivnímu vývoji zahraničního obchodu a tím i k lepší kondici české ekonomiky přispělo rovněž to, že většina firem byla během devadesátých let definitivně zprivatizována a tím získala skutečné majitele.

Ti pak měli zájem na prosperitě, což se projevilo v lepším fungování firem a tím i zvýšení konkurenceschopnosti. Když se k tomu přidá vstup do Evropské unie a odstranění nejrůznějších celních bariér, je logické, že se obchodní bilance dlouhodobě vylepšuje a že to není záležitost posledních pár měsíců nebo jen dvou tří let. Tím se vracím na začátek, tedy k ekonomickému růstu, který má tentokrát podle všeho zdravý základ.

Samozřejmě za předpokladu, že si firmy udrží konkurenceschopnost a že zahraniční investoři budou mít o podnikání v České republice i nadále zájem. Momentálně se tedy česká ekonomika může chlubit velmi dobrou kondicí. Z ní by mohli těžit i občané tohoto státu. Vše nasvědčuje tomu, že tomu tak bude. Problém je v tom, že patrně půjde o potěšení krátkodobé a že na něm za určitých okolností mohou všichni prodělat. Příznivý ekonomický vývoj totiž přichází v poměrně nevhodnou dobu.

Měřeno samozřejmě měřítkem celospolečenským nikoli politickým. Je totiž krátce před volbami a je tudíž logické, že pozitivní ekonomická čísla budou hrát důležitou roli v předvolební kampani. Vládní garnitura má nyní dobrou příležitost jak rychlejší růst ekonomiky využít pro naklonění si přízně voličů na svoji stranu. Lepší ekonomická výkonnost země by se měla mimo jiné promítnout do vyšší sumy vybraných daní. A to nejenom z příjmů firem a fyzických osob, ale také kvůli rostoucí spotřebě i z daní nepřímých, kterými jsou zatíženy různé služby a zboží.

Znamená to, že do státního rozpočtu dorazí více peněz. Ty lze samozřejmě využít nejrůznějším způsobem. Podle návrhu státního rozpočtu na příští rok je téměř jisté, že tyto peníze budou tzv. projedeny. Konkrétně poplyne více peněz na sociální dávky, na růst mezd zaměstnanců veřejného sektoru, na zvýšení důchodů a podobně. Jak už bylo řečeno, pokušení v podobě lepšího volebního výsledku je příliš silné, než aby motivovalo vládu k rozumnějšímu zacházení s očekávanými lepšími příjmy státního rozpočtu.

Kdyby tomu bylo jinak, kabinet by peníze použil buď na splacení dluhů, nebo na alespoň částečné hrazení nákladů razantních reforem veřejných financí. Například ta týkající se důchodového systému by státní pokladně mohla ušetřit v dlouhodobém horizontu miliardy korun ročně. O razantním snižování dání, zjednodušování podnikatelského prostředí ani nemluvě.

To všechno jsou kroky, pro jejichž uskutečnění je ideální právě období, kdy se ekonomice daří dobře. Pokud budou okolnostmi vynuceny v době, kdy na tom ekonomika bude špatně, budou náklady na tyto kroky výrazně vyšší a daňoví poplatníci budou muset sáhnout hlouběji do kapes. Z tohoto úhlu pohledu škoda, že pozitivní ekonomická čísla nepřišla až těsně po volbách. Alespoň bychom si mohli zachovat iluzi, že právě v té době by vládní garnitura dala přednost zájmům obecným nad stranickými a očekávané vyšší příjmy státního rozpočtu populisticky neprojedla.