Dwarfismus versus rakovina a cukrovka

V malé populaci obyvatel ekvádorských And se udržuje mutace receptoru pro růstový hormon, která vyvolává takzvaný Laronův syndrom. Organismus s mutovaným receptorem je necitlivý vůči signálům růstového hormonu, což má za následek trpasličí vzrůst - postižení obyvatelé ekvádorských And měří jen 100 až 120 cm. 22 let dlouhá studie však ukazuje, že porucha má i určité výhody: její nositelé nikdy neonemocní cukrovkou a téměř nikdy nedostanou rakovinu. Z 99 sledovaných lidí pouze jedna žena onemocněla rakovinou vaječníků, ze které se vyléčila. U jejich příbuzných s normálním vzrůstem se cukrovka vyskytovala v 5 % případů a u 17 % se vyvinula rakovina.

Tyto výsledky naznačují, že mutace způsobující trpasličí vzrůst nějakým způsobem chrání před nemocemi, které považujeme za jedny z největších strašáků lidstva. Na ochraně před cukrovkou se může podílet to, že postižení lidé mají v krvi jen čtvrtinu obvyklého množství inzulínu. Rakovině by zase mohla bránit zvýšená hladina “ochranných“ enzymů nebo naopak nižší aktivita genů spojovaných růstem nádorů. Lidé s Laronovým syndromem mají také výrazně sníženou hladinu inzulín podobného růstového faktoru I, který vědci spojují se stárnutím i rakovinným bujením.
Laboratorní myši s podobnou podmínkou žijí nadprůměrně dlouho, ale trpasličí obyvatelé Ekvádoru mají zcela běžnou délku života. Stáří se však dožívají v daleko lepším stavu než zbytek populace a umírají obvykle v důsledku nehod nebo nadměrné konzumace alkoholu.

Zdroj: Science Translational Medicine