Dvojitá hra bývalého kancléře Schrödera

Ostatně už v létě 2002 tentýž Schröder v rámci předvolební kampaně vyhlašoval v souvislosti s možnou vojenskou angažovaností Německa, že Německo je mírovou mocností. Vycházel tak, alespoň podle Frankfurter Allgemeine Zeitung, vstříc těm voličským skupinám, vyznačujícím se výrazným antiamerikanismem. Volby tehdy Schröder vyhrál. Zdá se, že díky dvěma skutečnostem - za prvé přesvědčil německé voliče, že německé hospodářství je na vzestupu, a to díky sociálně demokratické politice. Současně se voličům představil jako kancléř mírotvorce. Vzhledem k tomu, že německá veřejnost je tradičně pacifistická, kancléř s olivovou ratolestí v ruce má napůl vyhráno. Ostatně o opaku by mohl zeširoka vyprávět Schröderův sociálně demokratický předchůdce Helmuth Schmidt.

Jak se bezprostředně po volbách na podzim roku 2002 ukázalo, Schröder německou veřejnost podvedl. Už od jara toho roku měla spolková vláda k dispozici data, která naopak líčila stav hospodářství jako neutěšený. Data jasně signalizovala, pokud vláda nenastartuje dalekosáhlé reformy v oblasti veřejných financí a na trhu práce, bude mít německá hospodářská lokomotiva ohromné problémy. Jak se ukazuje nyní, podvedl Gerhard Schröder německou veřejnost i v druhém případě. Alespoň tak nepřímo usuzuje Michael Gordon, vojenský expert a redaktor listu New York Times. V pondělí 20. února na stránkách mateřského listu uveřejnil článek, nazvaný Němci podporovali americký útok proti Iráku. Jeho článek se opírá o důvěrnou studii Pentagonu z minulého roku, objasňující podstatu obranné strategie Saddáma Husajna. Součástí studie je schéma obrany Bagdádu, které měl údajně vypracovat sám Husajn a které americké vojenské síly získaly od agentů německé tajné služby, působících v Bagdádu.

Ve studii zmiňované schéma mimo jiné umožnilo americkým leteckým silám rozbít kruhovou obranu Bagdádu, tvořenou elitními Saddámovými jednotkami. Vedle toho němečtí agenti působící v Bagdádu poskytli americkým silám potřebné koordináty k cílenému bombardování konkrétních objektů. Například měly udat jako jeden z cílů restauraci, ve které se měl spolu se svými blízkými Saddám skrývat. Jistě si mnohý z nás vzpomene, že v určitou chvíli během dobývání Bagdádu, jsme věřili, že Saddám díky útoku na onu restauraci je po smrti. Nakonec se ukázalo, že šlo o falešný cíl. Pokud je přece jen pravdou, že se německé úřady podílely na přípravě války v Iráku, vyznívá současná ostentativní distance kancléře Schrödera od tehdejší americké politiky přinejmenším podivně, ne-li pokrytecky. Německé úřady v čele s německou tajnou službou Gordonovy výhrady odmítly a označily je za "cílenou dezinformační kampaň Spojených států". V této souvislosti si musíme položit otázku, v čí prospěch, nebo naopak v čí neprospěch. Studie, o kterou své závěry opírá Gordon, je stará zhruba půl roku. Před půl rokem se konaly v Německu volby. A tehdy taková kampaň by bývala měla význam. Nepochybně by ovlivnila volby ve prospěch proamerických konzervativních křesťanských demokratů.. Ale dnes? Německé úřady sice přiznávají, že jejich agenti působící v Bagdádu dodávali určité cílové koordináty. Výhradně ale měly za účel, odvrátit možné útoky od civilních zařízení, jako jsou nemocnice, školy a diplomatická zastoupení. Žádná data jako válečné cíle jsme neposkytovali, tvrdí Ernst Uhrlau, prezident německé tajné služby BND. Jak ale potom vysvětlit, že v listopadu 2003 dvěma německým tajným agentům připnuli jménem amerického prezidenta na prsa medaile jako vyznamenání za podporu při válečných operacích? Dnešní německá vláda ve zprávě pro parlamentní kontrolní gremium uvádí, že se jednalo o nevýznamné vyznamenání, tedy o kus plechu. Američtí experti tvrdí opak. Šlo o vysoké vojenské vyznamenání. Na celé věci je zajímavá odmítavá reakce dnešní spolkové vlády. Ale vcelku pochopitelná. Stejně jako reakce vnitropolitického mluvčího parlamentní frakce sociální demokracie Dietera Wiefelspütze. Ten problém prostě nemá. Vládě věří. Daleko radikálnější ve svém postoji je předsedkyně tehdy koaličních, dnes v opozičních lavicích sedících Zelených, Renate Kühnast. Je mi nápadné, že jedni tvrdí, že to není pravda, a onen novinář říká, že je to pravda. Já jako členka parlamentu si nemůžu jednoduše říct, přidám se na tu, nebo onu stranu, tady nejde o rozhodování na základě víry. A tak to jsou právě Zelení, kteří iniciují vznik vyšetřovacího výboru. Padni, komu padni. Ostatně Joschka Fischer, jejich bývalý předseda a tehdy ministr zahraničí je už mimo hru a jeho případná spoluzodpovědnost už straně patrně neuškodí.

Ostatně - znáte to - kdy parlamentní vyšetřovací výbory co vyšetřily.?!