Dvě výročí Lecha Walensy

Účast na oslavě už přislíbili někdejší český prezident Václav Havel, jeho německý současník Richard von Weiszacker, bývalý britský premiér Tony Blair, Madeleine Albrightová a neměl by chybět ani tibetský duchovní vůdce Dalajláma.

Lech Walensa rozhodně nemá v Polsku tolik stoupenců jako kdysi na počátku devadesátých let, v době jeho prezidentování. A už během něj svou popularitu pokusy o zavedení prezidentského systému ztrácel. Stalo se něco krátce po předání moci z rukou komunistů nepředstavitelného. V boji o prezidentský post ho porazil následovník komunistů, ambiciózní Alexander Kwašniewski. Lech Walensa se sice v první fázi energicky vyjadřoval k dění, nicméně jeho vliv slábl. Snahy prosadit vlastní stranu Křesťanskou demokracii 3. republiky se nesetkaly s úspěchem. Lech Walensa se postupně dostal do pozice mentora, jehož názory přestaly být brány vážně, dokonce se na něj svého času, především během postkomunistických vlád, hledělo s despektem.

Letos, během jeho pětašedesátin a blížícím se oslavám čtvrtstoletí od udělení Nobelovy ceny míru se ale situace, alespoň načas obrací. Znovu to bude muž, který porazil komunismus a i když jeho pozdější kariéru nelze hodnotit jednoznačně, Poláci v dobách různých výročí nedají až na výjimky na svého někdejšího vůdce a modly dopustit.

Walensa se znovu těší z pozornosti. Občas osciluje svými výroky na hranici únosnosti. Jako když někoho ve společném televizním vystoupení nazve nemocným debilem, jako v případě někdejšího spolupracovníka Krzystofa Waszkowskiego, za což mu nyní musí zaplatit odškodné ve výši v přepočtu 50 000 korun. Veřejností také otřásly informace, že někdejší prezident jako agent s krycím jménem Bolek po léta spolupracoval s komunistickou státní bezpečností.

V minulých dnech to byl ale znovu slavný Walensa. Muž, který tvrdí, že jej před politicky motivovanou vraždou zachránila zmíněná Nobelova cena, která tehdejší komunistickou vládu zcela zaskočila. "Zároveň s tím, když jsem obdržel Nobelovu cenu, stal jsem se nesmrtelným," citují bývalého revolucionáře a prezidenta polské noviny.

O Lechu Walensovi navzdory tomu, že se pohybuje v ústranní, nelze říci, že by byl opomíjenou postavou polské politiky. Když nedávno premiér Donald Tusk prohlásil, že by Polsko mělo nejpozději roku 2011 zavést Euro, otevřela se diskuze o tom, kdo by se měl na mincích společné měny objevit. Kromě Jana Pawla II, knížete Měška, nebo krále Kazimíra Velikého se objevil názor, že by na jedné z nich měl být Lech Walensa. Mezi politiky to vyvolalo bouři. Hlavně proto, že v demokratických zemích nebývá zvykem, aby na platidlech byly zobrazovány žijící osoby. Lech Walensa byl pro. "Chtěl bych být na eurech, ale ne na žádných "groších." Mám totiž pořád svou váhu, " dodává Lech Walensa.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .