Důstojná vzpomínka na oběti válečných padlých posledních devadesáti let...

Dalekonosné kanony, tanky a bojové plyny a také déšť, sníh, mráz a bláto decimovaly životy v poziční zákopové válce, která se táhla po měsíce. A pak přišly ty rozhodující bivy na Sommě, u Arrasu, ve Flanderských rovinách, u Ypres či Paschendaele a nakonec i zmíněné podepsání příměří.

Dnes, o devadesát let později, jsou vzpomínky na ono utrpení stále živé. Vždyť nejen, že ještě žije pár více než stoletých veteránů, ale generační paměť a dětské vzpomínky na vyprávění dědečků či pradědů jsou ještě zapsány do mozkových závitů nynějších mladších generací a proslavili se na těch bojištích i naši legionáři. V západní Evropě, zvláště pak v zemích, které byly přímo dotčeny oněmi hrůzami zákopové války, tedy ve Francii, Holandsku, Belgii a Německu se v těchto dnech na ony ,,slavné padlé'' intenzívně vzpomíná. Ve Francii či ve Flandrech drží skauti hlídky u pomníků padlým na místech bitev a výpravy rodin veteránů a pozůstalých se přijíždějí poklonit jejich památce.

Vzpomínkové pietní slavnosti jsou zvláště intenzivní v Británii, jejíž vojáci tehdy v rozvleklé zákopové válce utrpěli velmi těžké ztráty. Organizace British Legion, která už mnoho let pomáhá veteránům i rodinám padlých vybírá na ulicích do kasiček příspěvky co kdo dá a její dobrovolníci pak připnou na klopu dárcům papírové červené máčky na pamět oněch flanderských bojišť, kde se to prý tehdy kvetoucími máky jen hemžilo. Nikdo se nechce nechat zahanbit a tak na ulicích britských měst jen stěží lze potkat někoho bez máčků na klopách. A vzpomínky byly postupně rozšířeny i na padlé z druhé světové války i všech konfliktů od té doby. V sobotu večer se pak ve známé koncertní síni Albert Hall konala tradiční vzpomínková slavnost za účasti celé širší královské rodiny. Čestné jednotky všech typů ozbrojených sil pochodovaly a vzdávaly čest padlým a nakonec přišly dvě minuty ticha a hymna. A během těch dvou minut se od stropu obrovské síně sypaly na všechny miliony červených papírových máčků a ani diváci přímého televizního přenosu se neubránili dojetí.

V neděli pak následoval tradiční pietní akt před pomníkem neznámého vojína, tzv. Cenotaphem v londýnské ulici Whitehall. Kladení věnců, přehlídky čestných jednotek a hlavně pochodu veteránů všech ozbrojených konfliktů posledních devadesáti let přihlíželi a kladení věnců se zúčastnili nejen 84ti letá královna Alžběta II. a její manžel princ Filip, princ Charles a další členové královské rodiny, ale i vláda, všichni žijící bývalí premiéři, včetně baronky Thatcherové -- na které nebyla vůbec znát její těžká choroba -- předsedové a zástupci politických stran a všech možných organizací. Dojemný byl jako vždy i průvod veteránů před čestnou tribunou -- od těch nejstarších na vozíčcích, až k těm nejmladším, zastupujícím také rodiny padlých z konfliktů, které stále trvají. Před více než rokem byl na nábřeží Temže, kousek od známé parlamentní věže Big Ben, odhalen pomník účastníkům letecké Bitvy o Británii, které se, jak známo, intenzivně zůčastnila i necelá stovka našich letců stihačů ve dvou našich a mnoha britských perutích a mnoho dalších pak bojojovalo v dalších našich stíhacích i bombardovací perutích a také v armádě na řadě bojišť války. V poslední době také zintenzívnily snahy vybudovat podobný pomník i letcům bombardovacího letectva, kde ztráty na životech příslušníků britského královského letectva dosáhly ve druhé světové válce 55.000 životů. Veteráni -- aby zdůraznili oběti svých kolegů -- letos pochodovali Whitehallem v originálních hnědých kožených bundách a čepicích, číž se velice výrazně odlišovali od jiných složek armády, letectva a námořnictva. Poprvé také v uniformách pochodovali i veteráni domobrany, tak zvané "Armády tatíků", kteří pro vyšší věk či jinou nezpůsobilost nemohli sloužit na frontě...

Ano, uplynulo 90 let od první větové války a 63 od té druhé. Vzpomeňme i my na všechny ty ,,slavné padlé". Bez jejich oběti bychom tu dnes možná nebyli...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .