Důležitější než volební zákon je myšlení politiků

13. prosinec 2000

Česká politická scéna je zablokovaná. Vzpomeňte si jak těžko se sestavovaly vlády po volbách do Poslanecké sněmovny v letech 96 a 98. Ani jednou se nakonec nepodařilo vytvořit většinový kabinet s výraznou parlamentní podporou. Může za to špatný volební zákon.

Jeho změna je tudíž nutná. Takto argumentují představitelé ODS a sociální demokracie, kteří novelu příslušného zákona minulý týden prosadili v Poslanecké sněmovně.

Jde jim pouze o potlačení menších stran. Chtějí zneužít momentálního rozložení sil a pojistit si dominanci na české politické scéně i v dalších letech. Oponuje zbytek parlamentu. Pokud se jim to podaří i v Senátu, obrátíme se na ústavní soud. Vytahují poslední zbraň komunisté a o stejné taktice uvažují i představitelé čtyřkoalice.

Máte šanci uspět, ozývá se zákulisní odezva z této instituce. V ústavě se totiž píše o tom, že do sněmovny se volí na základě poměrného volebního systému. Například zvětšením počtu volebních obvodů a jiným způsobem přepočtu získaných hlasů na mandáty má v sobě novela výrazné prvky systému většinového. Podle kritiků je dokonce nepoměr mezi počtem získaných hlasů a za ně přidělených mandátů větší než ve Velké Británii, kde se u moci pravidelně střídají dvě velké strany.

Znamená to, že teoreticky strana se zhruba třetinovým ziskem hlasů, může mít ve sněmovně nadpoloviční většinu. Mohla by tudíž bez problémů sestavit vládu se silnou podporou dolní komory parlamentu. Naopak i zisk patnácti procent může v konečném součtu znamenat pouhý jeden mandát a při extrémní shodě okolností by čistě teoreticky nemusel garantovat ani jedno křeslo. Takže autorům novely volebního zákona se podařilo změnit způsob voleb do sněmovny, aniž by kvůli tomu upravili ústavu. Pokud stejný postoj zaujmou i senátoři, mohl by tento rozpor řešit ústavní soud.

Bez ohledu na to, by neměla být situace tak dramatická, jak se v poslední době líčí. I v nově zvolené poslanecké sněmovně by mělo zůstat všech pět stran, které jsou v ní dosud. Pouze některým z nich by mohla ubýt křesla. Kterým, to nelze dopředu jednoznačně říci. Záležet bude totiž nejenom na pravidlech hry, ale hlavně na jejich aktérech. Tedy na chování politických stran a na rozhodování voličů. To jako by v současné rozjitřené atmosféře zaniklo.

Je totiž pravděpodobné, že žádný politický subjekt nebude v příštích volbách natolik dominovat, aby mohl sám a bez problémů vládnout. Tedy vítězové voleb se patrně budou muset dohadovat s další stranou na vzniku většinového kabinetu. Bude se tudíž opakovat situace z roku 98. Lišit se bude jenom v počtu mandátů, s kterým se do koaličních jednání pustí.

Je totiž celkem jedno zda vítěz voleb bude muset shánět podporu například pouze deseti namísto čtyřiceti poslanců. Nabídka partnerů k dialogu by totiž měla zůstat stejná. Ve hře by měly být i nadále sociální demokraté, ODS, lidovci, Unie svobody a komunisté.

Vlastně by se povolební jednání měla ještě více zkomplikovat. Nově nastavená pravidla hry totiž donutí Unii svobody a lidovce k tomu, aby šli do voleb v rámci koalice na jedné kandidátce. Takže celkem logicky by v povolebních diskusích měli vystupovat jako jeden celek. A protože jedni z nich stále inklinují k ODS a druzí k sociálním demokratům, budou se muset nejdříve složitě dohadovat sami mezi sebou, ke komu se přiklonit, případně koho s sebou do vlády vzít.

Pokud mají i nadále zůstat za dveřmi Strakovy akademie komunisté, mohou se jednání o vzniku kabinetu ještě více zkomplikovat. Na výběr totiž zůstanou pouze velmi omezené možnosti. Konkrétně spolupráce ODS s čtyřkoalicí, nebo s ČSSD a nebo sociálních demokratů se čtyřkoalicí. Tudíž novela volebního zákona nemusí přinést takový efekt, jak si od ní její autoři slibují.

Zdá se naopak, že jednání o vzniku nové vlády by mohla být jednodušší za dosud ještě platných pravidel hry. Alespoň z toho úhlu pohledu, že by se o přízeň voličů patrně ucházeli lidovci a Unie svobody samostatně a tudíž by se v povolebních jednáních nemuseli na sebe nutně bezprostředně vázat.

Problém zablokované české politické scény není v podobě volebního zákona, ale v hlavách politiků.

Ti neustále dokazují, že nejsou schopni a ochotni mezi sebou věcně diskutovat. Při přetrvávající řevnivosti a vztazích založených často na vzájemných sympatiích či averzích, nepomůže České republice jakákoli změna volebního zákona.

autor: Petr Hartman
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.