Duchovní tužby starších Poláků
Polsko od začátku tohoto roku zažívá bezprecedentní zájem starších mužů o vstup do řeholních řádů a seminářů, píše polský list Dziennik Lódzki. Většina zájemců už překročila padesátku. Kněží kandidáty obvykle odmítají s tím, že stát se duchovním není řešením podzimu života. Občas však udělají i výjimku.
"Salesiánské síto nepropustí žádný drahokam, i když už ztratil mladistvý lesk," usmívá se páter Piotr Sosnowski, který přednáší v Lodži ve dvou duchovních seminářích řádu salesiánů. Na dveře noviciátu klepali už dříve pánové v pokročilém věku, kterým se nepodařilo nalézt životní partnerku, ale nyní se přidali i vdovci. V současnosti má řád hned dva zájemce z Lodže po padesátce. Oba se touží stát duchovními a tvrdí, že kanonické právo to vdovcům nezakazuje.
Jeden z nich, šedesátník, uvádí, že má dvě děti, které dostudovaly a osamostatnily se, a jelikož manželka mu už zemřela, může si teď splnit sen z mládí a stát se knězem, neboť je silně věřící. Páter Sosnowski však vysvětluje, že podobná motivace nestačí, a i když se říká, že poslání nezná hranice věku, salesiáni drtivou většinu starších uchazečů odmítají. Nelze se totiž stát knězem jen proto, aby člověk přestal oplakávat smrt blízkého člověka nebo že neví, jak jinak si poradit se životem. Některé zájemce o kněžství ale tak fascinuje představa, že budou zpovídat a sloužit mše, že žádné námitky nepřipouštějí. Sosnowski proto přišel na účinný způsob, jak vdovce a staré mládence přimět, aby z duchovních výšin opět sestoupili na zem. Nabízí jim jakousi "zkoušku v polepšovně", tedy ve středisku pro nezvladatelnou mládež, které salesiáni vedou. "Jeden z nadšenců se tak zalekl, že tam vůbec nedorazil," vypráví páter.
Také paulíni v Čenstochové zaznamenali rostoucí zájem starších pánů o kariéru duchovního. Předvídavě proto rovnou na své internetové stránce upozorňují, že do řádu přijímají muže ve věku od 18 do 30 let. Ale ani to nepomáhá, neboť skoro každý týden telefonují mnohem starší zájemci a chtějí si domluvit pohovor. Existují však i výjimky, kdy řád po důkladném zkoumání usoudí, že věkem pokročilý nováček je ke službě duchovního opravdu povolán. Sosnowski vzpomíná, že například spolu s ním byl vysvěcen jeho 57letý spolužák a slavnosti v kostele se zúčastnili i jeho děti a vnuci. Také páter Rafal Zarzycki, prorektor františkánského duchovního semináře, potvrzuje, že zralí muži bezmezně touží stát se duchovními. Do semináře však vstoupí jen hrstka takových, kteří dokázali přesvědčit nadřízené, že opravdu zaslechli hlas Boží. Také krakovským kapucínům se každoročně hlásí šest až sedm uchazečů okolo padesátky, kterým se nepodařilo najít manželku. Podle pátera Waldemara Korby propadají devótní zbožnosti často muži, kteří si nedokáží poradit s osobním životem. To ale není poslání. Dráha duchovního nemůže být útěkem od života a řády nejsou penzion poklidného stáří, vysvětluje páter.
