Drolení vlády

Každý alespoň trochu soudně uvažující politik totiž musel počítat s tím, že po sjezdu sociální demokracie odejdou lidovci z vlády a že Grossův kabinet bude vystaven hlasování o nedůvěře. Zároveň se dalo očekávat, že pokud vláda nepadne, budou se o to muset nějakým způsobem zasloužit komunisté. Navzdory tomuto pravděpodobnému scénáři však sociální demokraté na sjezdu zvolili do čela strany Stanislava Grosse a dokonce s úkolem, aby držel stranu u moci a nerezignoval na post premiéra. Gross tedy plní zadání sjezdu, byť za to strana platí velmi vysokou daň. Konkrétně je v rozkladu a je velmi pravděpodobné, že na levici budou v nejbližší době jasně dominovat komunisté. Z čehož by upřímnou radost měli mít pouze oni.

Pro českou politickou scénu je to prognóza značně nepříznivá, na které by v delším časovém horizontu neměla vydělat ani pravice. Přesto Gross v sobě zatím nenalezl dostatek předvídavosti a zatím neučinil žádný krok, který by zmiňované škody alespoň zmírnil. Dál se žene do menšinové vlády podporované komunisty. Což by mohlo definitivně rozložit sociální demokracii a posílit přesvědčení celé řady voličů, že komunisté jsou respektovanou demokratickou stranou. Nejnovějším signálem je dnešní jednání vlády. Na něm se unionisté snažili prosadit návrh, aby vláda jako celek podala demisi. Premiér podle informací ČTK jednání ukončil slovy, že kdo chce podat demisi, nechť tak učiní.

Přitom o návrhu unionistů se vůbec nehlasovalo. Je velmi pravděpodobné, že Grossovu výzvu několik ministrů vyslyší, jiní už dokonce podali demisi. Znamená to, že se Grossův kabinet drolí. Kdy a jakým způsobem se tento proces zastaví, není možné v tuto chvíli přesně odhadnout. Je totiž velmi pravděpodobné, že to momentálně neví ani sám premiér. Naopak lze s velkou pravděpodobností tvrdit, že Gross tlakům odolá a na post předsedy vlády nerezignuje. O škodách, které tímto krokem napáchá, už byla řeč. Takže Česká republika bude ještě minimálně několik dní ochromena politickou krizí. Přesto by východiskem z ní neměly být předčasné volby. Samozřejmě za předpokladu, že se k nim nedojde ústavní cestou. Mám na mysli pokus o sestavení tří vlád a jejich nezískání důvěry v poslanecké sněmovně. Vedle decimování sociální demokracie a růstu vlivu komunistů by dalším negativním důsledkem krize byla jednorázová změna ústavy, která by zkrátila volební období poslanecké sněmovny a tím otevřela cestu k předčasným volbám. Už jednou k tomu došlo a ukazuje se, že to byla chyba.

Přinejmenším v tom, že ústava byla v tomto případě politiky vnímána jako věc, kterou lze účelově měnit. Přitom jde o základní právní rámec fungování demokratického státu, k jehož změnám by mělo docházet ojediněle a po velmi pečlivé odborné diskusi. Takže politici by se neměli zříkat odpovědnosti a měli by krizi řešit s pomocí platné ústavy, tedy jednáním. Z něho by pak měla vzniknout nová vláda, která by zemi spravovala až do řádných voleb. Pokud by to politici třikrát za sebou nedokázali, byl by to signál voličům o jejich schopnosti, nebo spíše neschopnosti systematicky spravovat tuto zemi. Samozřejmě k podobnému jednání je zatím daleko.

Základním předpokladem k němu je pád vlády. A ten nechce Stanislav Gross dopustit patrně za žádnou cenu.