Dopis osmnáctý: Rodinná krize

Když jsem se ze Sungai Wainu vrátil do Kampung Baru, zvědavý na výsledek Bedulovy a Aliho práce, vracel se právě Ali s mojí lodí z rodinného výletu a Bedul byl pryč, neznámo kde. Uplynulých deset dnů nebyl v mangrovech nikdo, i když plat dobíhal jak Alimu, tak Bedulovi i jejich švagrovi, který měl v kempu vařit. Navíc mi Ali nebyl schopný vysvětlit, proč práce v kempu už druhý týden stojí. Kde je Bedul, nevěděl nikdo. Prý se prostě jednoho dne z ničeho nic sebral a odjel, aniž by někomu řekl kam. Už druhý týden o sobě nedával vědět.

Bylo jasné, že se stal nějaký malér, co se ale vlastně přihodilo, zůstávalo záhadou. Ali mi vrátil peníze za prošlý plat a s jistými rozpaky jsem s ním pokračoval v práci v kempu další týden, než se Bedul, opět bez ohlášení, objevil zpátky v Kampung Baru. Do práce už ale nenastoupil. Když jsem si pro něho nechal poslat, řekl prostě jen, že s Alim nemůže dál pokračovat v údržbě lodi, nebyl s to se mi podívat do očí a víc už jsem z něj nedostal. Od té doby se mnou nepromluvil a pokud jsem ve vesnici, je zalezlý doma a kouká na televizi. Své ženě oznámil, že se odstěhují. Vzduch v Kampung Baru je nabitý emocemi.

Moje představa o dění v minulých týdnech je zhruba taková: Ali není zdaleka takový odborník na lodě jako Bedul. Párkrát už jsem uvažoval o jeho propuštění, jenže s Bedulem jsou švagři a Ali nastoupil jako první. V Indonésii není dost dobře možné, aby jeden švagr připravil o práci druhého, takže se Bedul Aliho stále zastával a hlavně díky tomu se mnou Ali zůstal až do současnosti. Jenže na Bedula tím spadal neúměrně větší díl práce. S Alim jsme se z kempu úplně pravidelně vraceli s rozbitou lodí (dvakrát ji rovnou potopil) a protože si Ali s opravou leckdy nevěděl rady, zbyla údržba většinou na Bedula. Navrhoval jsem odlišit výši jejich platů, ubrat Alimu a přidat Bedulovi, ale ani s tím Bedul nesouhlasil. No a v době, kdy jsem byl v Sungai Wainu, zřejmě Bedulovi došla trpělivost a s Alim se pohádal. Nejspíš při tom padla slova, která padnout neměla, a ti dva spolu naprosto přestali komunikovat. Bedul je hodně nevyrovnaný a v řešení konfliktů postupuje emocionálně, to jsem věděl už od jeho předchozích zaměstnavatelů, ale teď jsem si to zažil na vlastni kůži. Nebylo jiné řešení než ho nechat odejít, dohoda nedohoda.

Poničené mangrovy|foto: Stanislav Lhota

Nepříjemnou shodou okolností týden nato vyvrcholila jiná krize, finanční. Došly mi peníze a poslední grant, který jsem dostal z Anglie, zůstal někde na půli cesty mezi bankami. Nebylo jasné, kdy a jestli vůbec dorazí až ke mně. To vedlo k paradoxní situaci, kdy jsem si peníze na Aliho plat musel vypůjčit od jeho ženy. Sám jsem se vrátil do Sungai Wainu, kde jsem přežíval ze zásob jídla, které jsem si v tamním kempu uložil na horší časy (a teď jsem si za to gratuloval). Peníze z Anglie se nakonec přece jen vynořily, jsou to ale naše peníze poslední. Práci na habituaci a výzkumu kahau jsem tím pádem v novém kempu už neobnovil. Aliho jsem sice po dlouhém váhání vzal zpátky, hlavně kvůli přímluvě jeho ženy (ta by mohla ze dne na den nastoupit do politiky), ale plat jsem mu snížil na polovinu. Nutno říct, že tohle rozhodnutí přijal Ali bez námitek, v tomto ohledu má oproti Bedulovi skutečně navrch. Nového asistenta už přijmout nemůžu, protože do mého návratu do Čech zbývají necelé čtyři měsíce a to už na zaučení nestačí. Program na zbývající dobu jsem modifikoval tak, abych ho zvládl s jedním asistentem a se čtvrtinovým rozpočtem.

Vrátíme ke sčítání kahau a k dokumentaci poškození mangrovů v říčních systémech, které jsem zatím neprojel, k socializaci s vesničany a k vyjednávání ochrany mangrovů. Práce v novém kempu zůstane přerušena zhruba rok, až do mého příštího návratu na Borneo. Předtím je ovšem nutné na našem ostrově definitivně skoncovat s termity, protože ti by nám za tu dobu kemp zaručeně sežrali. Diskutoval jsem o problému se stavaři v Kampung Baru a došli jsme k následujícímu řešení: kolem každého kůlu, na kterých kemp stojí, musíme vyhloubit jámu, a tu vylít cementem, tak aby vznikla miska. Do ní se pak naleje směs vazelíny a vyjetého motorového oleje. To by měla být pro termity nepřekonatelná bariéra. Tohle je tedy první práce, kterou ode mě Ali dostal poté, co jsem ho vzal zpátky. Nezbývá než doufat, že to bude fungovat.

Život v korunách|foto: Stanislav Lhota