Dopad asteroidu by poškodil ozonovou vrstvu

Při „šplouchnutí“ velkého asteroidu do moře by se do atmosféry logicky muselo odpařit velké množství slané vody. Jak by to atmosféru ovlivnilo, zkoumali vědci z Institutu pro planetární výzkum (Planetary Science Institute) v Arizoně s pomocí počítačových modelů klimatu. Zaměřili se na simulaci dopadu středně velkých asteroidů o průměru 500 nebo 1000 metrů. Na průlet atmosférou jim vědci udělili průměrnou rychlost 18 km/s a nechali je pod úhlem 45 stupňů dopadnout do oceánu na severní polokouli.

Voda a sloučeniny chlóru a brómu z mořské soli, které se při impaktu dostanou vysoko do atmosféry, rozkládají ozon. Výsledky simulací ukazují, že dopad menšího asteroidu o průměru 500 metrů by poškodil ozonovou vrstvu pouze nad severní polokoulí, kam asteroid dopadl. V případě většího, kilometrového asteroidu by se zvedlo takové množství vody a páry, které by zaplnilo 16 milionů plaveckých bazénů olympijské velikosti – a to už by podle vědců stačilo na globální úbytek ozonu. Ozónová vrstva nad celou zeměkoulí by se dlouhodobě ztenčila na úroveň srovnatelnou s oblastí ozónové díry nad jižním pólem v polovině 90. let, kdy byla ozonová vrstva nejtenčí. Množství dopadajícího UVB záření by tak dosáhlo hodnot, které jsou pro živé organismy nebezpečné.

Zdroj: Earth and Planetary Science Letters