Dopad asteroidu by poškodil ozonovou vrstvu
Dopad většího asteroidu do oceánu by neměl za následek jen vlnu tsunami. Počítačové simulace ukazují, že impaktová událost tohoto druhu by také těžce poničila ozonovou vrstvu.
Při „šplouchnutí“ velkého asteroidu do moře by se do atmosféry logicky muselo odpařit velké množství slané vody. Jak by to atmosféru ovlivnilo, zkoumali vědci z Institutu pro planetární výzkum (Planetary Science Institute) v Arizoně s pomocí počítačových modelů klimatu. Zaměřili se na simulaci dopadu středně velkých asteroidů o průměru 500 nebo 1000 metrů. Na průlet atmosférou jim vědci udělili průměrnou rychlost 18 km/s a nechali je pod úhlem 45 stupňů dopadnout do oceánu na severní polokouli.
Voda a sloučeniny chlóru a brómu z mořské soli, které se při impaktu dostanou vysoko do atmosféry, rozkládají ozon. Výsledky simulací ukazují, že dopad menšího asteroidu o průměru 500 metrů by poškodil ozonovou vrstvu pouze nad severní polokoulí, kam asteroid dopadl. V případě většího, kilometrového asteroidu by se zvedlo takové množství vody a páry, které by zaplnilo 16 milionů plaveckých bazénů olympijské velikosti – a to už by podle vědců stačilo na globální úbytek ozonu. Ozónová vrstva nad celou zeměkoulí by se dlouhodobě ztenčila na úroveň srovnatelnou s oblastí ozónové díry nad jižním pólem v polovině 90. let, kdy byla ozonová vrstva nejtenčí. Množství dopadajícího UVB záření by tak dosáhlo hodnot, které jsou pro živé organismy nebezpečné.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
