Domácí násilí

Podle mého je to průlomový počin v oblasti, o které se ve společnosti bavíme jen na úkor cizích, popřípadě žertujeme, nebo se nebavíme vůbec, protože jde o záležitosti většinou intimní a tak odporné, že bychom raději, aby do našeho světa nepatřily.

Ta nejrozšířenější reakce v okamžiku, kdy se hovor (například nad pivkem či jinou sklenkou) začíná stáčet směrem k případným domácím násilnostem, je - tuším - ta takzvaně "žertovná". Veselá partička u stolu si vymění pár bonmotů typu: "Ženská patří k plotně a na řetěz, který dosáhne tak maximálně od té plotny do ložnice.", trochu se to tam pak směje,objedná se další runda jeden celospolečenský problém je vyřešen. Pravda je daleko víc drsná, neřku-li ohavná:

Všeobecně platí a je snad i známo, že většina vražd kupříkladu se odehrává v okruhu toho, čemu (neustále) říkáme "rodina", "příbuzenstvo".

Speciálněji - to, čemu se říká "domácí násilí" tvoří zhruba čtvrtinu všech trestných činů, které lidé ohlásí na policii. Navíc - v tzv. "domácím prostředí" se podle statistik odehraje devět z deseti násilných trestných činů namířených proti ženám. Téměř polovinu žen, které se staly obětí vraždy, usmrtil jejich vlastní partner po předchozím psychickém či fyzickém týrání.

Pachatele domácího násilí se vystavují možnosti trestního stíhání i v současné době, avšak není to samostatný typ trestného činu. Obvykle bývá ohodnocen jako trestný čin vydírání, nebo jako omezování osobní svobody, útisk, či vyhrožování.

Po přijetí novely by pachatelům hrozilo až tříleté vězení za týrání blízké osoby, nebo jiného člověka, který s ním žije ve společně obývaném bytě či domě. Dvouleté až osmileté vězení by hrozilo pachateli, který se domácího násilí dopustí zvláště surovým způsobem, nebo na více lidech, případně se ho dopouští po delší dobu.

Novela předpokládá, že přitěžující okolností bude pro pachatele domácího násilí, dopustí-li se ho dopustí na osobě mladší 15 let, těhotné ženě, vážně nemocném, nemohoucím, nebo starém člověku. Novela by měla zabránit nejen násilí třeba mezi manžely, ale i případům, kdy muž bije svou bývalou manželku, která se po rozvodu od domácího tyrana nemůže odstěhovat.

Připomeňme ještě, že před pár dny, k 25. listopadu, což je mezinárodní den proti násilí na ženách (vyhlášený Valným shromážděním OSN v prosinci 1999) požadovala přijetí zostřených sankcí vůči pachatelům domácího násilí i Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů. Tato rada vlády navíc požadovala, aby byl co nejrychleji do právního systému vbudován i tzv. institut dočasného vykázání agresora (agresorky) z obydlí, které sdílí s obětí, tedy cosi co spadá rubriky zvýšené právní ochrany obětí.

Dlužno se také zmínit o tom, že pojem tzv."domácí násilí" v sobě obsahuje jaksi řadu dalších, specifických ohavností, jako například sexuální zneužívání, či psychické týrání.

Novelu, kterou schválila Poslanecká sněmovna musí ještě schválit Senát, což by neměl být, vzhledem k tomu, že se jedná o senátní návrh, žádný problém. Zákonodárci nepočítají s tím, že by s tímto zákonem mohlo dojít k nějakým zádrhelům při schválení prezidentem republiky. A tak se zdá, že tímto zákonodárným počinem se Česká republika opět kousek posunuje směrem k civilizovanému světu.

Ta další součást právního systému - tedy ona pověstná "vymahatelnost práva" - to je i nadále a nejen v souvislosti s tzv. "domácím násilím" problém.