Dobrý večer, vážení a milí
Když mě Husákovi policisté 11. května 1977 stěhovali za Chartu z bytu na Hradčanech, nekouřil jsem, aby se mi před nimi netřásly ruce. Pak už jsem si nezapálil ze vzteku; rozhodl jsem se, že je za trest přežiju. Takže jsem třicet let absolutní nekuřák, ale současný hon na kuřáky, který jim nemá dovolit ani kouřit mezi sebou, považuju za nelidský.
Právo na život zaručené ústavou obsahuje i právo rozhodnout, jak má ten život probíhat i jak má skončit. Pokud se někdo rozhodne upít se nebo ukouřit, a neobtěžuje tím jiné, je to čistě jeho věc. Přijde mi absurdní, že naše zákony připouštějí - a v demokracii správně - dokonce i odporné pochody neofašistů, - a slušným lidem by měly zakázat kouřit?
Slavná věta francouzského filosofa 'Bytostně s vámi nesouhlasím, ale udělám vše, abyste to mohl říkat,' by u nás měla znít, 'Kouření se mi hnusí, ale vy si ve své hospodě a na čerstvém vzduchu hulte, co vaše plíce snesou.'
Někteří lidé, když už nemohou udávat, zakazují aspoň vše, co sami nemusí. Demokracie není nikde a nikdy lepší než ti, kdo ji tvoří. Zákazy, prozrazující zvrácenou chuť zakazovat, ji nebezpečně okrajují.
Na shledanou příští úterý se těší
Pavel Kohout
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
