Do školy

Opozice dále namítá, že tentokrát v prvním kole schválená verze školského zákona se příliš neliší od té, která byla zamítnuta v minulém volebním období, a to především v tom, že obsahuje (podle opozice) příliš mnoho pravomocí byrokratických, které mohou nějaké úspěšné změně celé soustavy celoživotního vzdělávání spíše bránit.

Na druhou stranu je však nutné říct, že předloha se hodně liší od toho, podle čeho nyní funguje vzdělávací soustava, tudíž její postup do dalšího kola sněmovního jednání je rozhodně úspěchem. Zda pouze úspěchem koaliční sněmovní politiky, či také úspěchem pro vzdělávání v téhle zemi, to se teprve ukáže.

Jednou z nejvýznamnějších změn by měla být změna celkového přístupu k výchově žáků a studentů, spočívající v odklonu od dosavadního systému "biflování" podle osnov. Ty by totiž napříště (předpokládejme, že od roku 2008, kdy by nový zákon mohl začít platit) měly ze škol zmizet a nahradit by je měl pouze jakýsi rámec, který by školám předepisoval takové vzdělávací programy, které by určovaly jisté základní rámce znalostí a tím vedly žáky k větší samostatnosti a (řekněme) odpovědnosti při vyhledávání příslušných informací. Maturitní zkoušky by měly od roku 2008 mít dvě části - povinnou, státem předepsanou a další, která by se týkala odborného zaměření té které školy.

Co člověku trochu hlava nebere je pasáž zákona, která předpokládá, že žáci víceletých gymnázií by měli po prvním stupni skládat přijímací zkoušku, která by srovnala jejich šance s žáky přicházejícími na gymnázia ze základních škol. Vypadá to sice hodně demokraticky, ale mělo by spíše být záležitostí a prestiží samotných víceletých gymnázií, než starostí státu, aby jejich žáci měli tou kterou školou vyžadovanou úroveň. Kdyby jí neměli, ze studia by prostě vypadli, a to rozhodnutím školy, nikoli přičiněním státu, který takto vloží do vzdělávací "kariéry" studentů mezistupeň, na který bude více méně zaměřena jejich činnost na prvním stupni víceletého gymnázia. Přirozenější by bylo, alespoň podle mého, aby nadané děti, jaké nejspíš na víceletá gymnázia chodí, měly více vzdělávací volnosti, která by prospěla jejich individuálním schopnostem.

Změny by se měly týkat i pedagogických pracovníků, pro něž by měl začít platit samostatný zákon. Zjednodušeně řečeno by mělo jít o to, že platy mladých pedagogů by se odvíjely od jejich vzdělání, nikoli od toho, jak dlouho ve školství působí. To by mělo působit jak motivačně, tak co se prestiže samotných pedagogů týče.

Nový školský zákon ještě zdaleka není schválen. Jestliže sněmovnou zněl před časem povzdech nad tím, jak obtížné bude projednávání nového zákona o silničním provozu, neboť všichni do něj nějak "vidí", když se po cestách prostě pohybují, bude to se školským zákonem ještě těžší. I když to tak někdy nevypadá, všichni zástupci lidu v Parlamentu někdy do školy chodili a tak o tom vědí své. V tomhle ohledu se dá čekat smršť pozměňovacích a doplňovacích návrhů. Ale - jak řečeno shora - je dobré, že alespoň první krůček má vládní předloha za sebou.

Stejně je to nakonec všechno na lidech, ne v zákoně. V poslední době už člověka neděsí jenom pravidelně se opakující hrůzné scény v domácnostech v obdobích kolem rozdávání vysvědčení, ale i případy množícího se násilí ve školách. A řeč není jen o šikaně mezi dětmi, ale i o tom, že zupáckých pedagogů a terorizujících pedagožek je pořád leckde dost.

Kéž by změna základních rámců ve vzdělávací soustavě napomohla i tomu, aby (abstraktně myšleno) "úchylný" vzdělavatel neměl nad svými svěřenci neomezenou moc, spočívající v tom, že je může vlastně v libovolném bodě jejich učení zarazit a deprimovat natolik, že ti žáci a studenti mohou mít pocit, jako by v jejich životě už nemělo přijít nic jiného, než jen ta škola. Kdyby nebylo jasné, o čem je řeč, tak to myslím takhle: pak se totiž může stát, že z takhle pokažené školy učitel odjíždí v rakvi a student jde do vězení.