Dírkonošcům prší stavební materiál
Prvoci, kteří žijí u dna Mariánského příkopu, využívají pro stavbu svých schránek materiál "spadlý z nebe".
Hlubina Challenger v Mariánském příkopu je nejhlubším místem světa, které leží v hloubce téměř 11 km pod hladinou oceánu. Pro většinu živočichů je zdejší prostředí příliš nehostinné, ale vzorky sedimentů ze dna ukazují, že prvoci z kmene dírkonošců jsou zde docela hojní. Tým biologů z National Oceanography Center v Southamptonu zkoumal dírkonošce, které z hlubiny Challenger vynesl v roce 2002 japonský robot Kaiko.
Dírkonošci dostali své jméno podle proděravělých schránek, jejichž otvůrky vystrkují drobné panožky. Schránky mohou být vytvořené z uhličitanu vápenatého nebo poslepované z malých kousků organického i anorganického materiálu. Vědci se domnívali, že v extrémních hloubkách není stavba slepovaných schránek možná, protože částice z uhličitanů a křemičitanů slepené vápenatým nebo organickým materiálem by zde nedržely pohromadě.
Ke svému překvapení ale zjistili, že dosud neznámé druhy dírkonošců z hlubiny Challenger své schránky slepují docela čile. Využívají k tomu stavební materiál, který jim přináší takzvaný "mořský déšť" - tedy materiál, který do hlubin "prší" z vyšších vrstev oceánu. Ve schránkách dírkonošců našli vědci kousky schránek různých příslušníků planktonu, který se vznáší u hladiny a po svém odumření klesá do hlubin. Objev tak ukazuje, že i nepatrné částice biogenních materiálů z hladiny mohou doputovat na samé dno a podílet se na tvorbě sedimentů.
Zdroj: National Oceanography Center Southampton, Deep Sea Research
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.