Dinosauří blechy?
Jurské blechy na rozdíl od těch dnešních neuměly skákat. Zato se možná živily krví dinosaurů.
Současné blechy nejsou nijak velké. Většinou měří jen pár milimetrů a rekordmanem je 1,2 cm dlouhá blecha, která parazituje na severoamerických hlodavcích bobruškách (Aplodontia rufa). V dobách dinosaurů však blechy dosahovaly mnohem úctyhodnějších rozměrů. 165 milionů let starý exemplář, který byl objeven v Číně, je dlouhý 2,1 cm. Na rozdíl od moderních druhů nemohla jurská blecha skákat, protože jí chyběla patřičná fyziognomie zadních končetin. Její bodavě sací ústní ústrojí však bylo delší a vypadalo o dost hrůzostrašněji – současné blechy mají sosák hladký, ale jejich jurská sestřička na něm měla jakési výběžky podobné zubům pily, které zřejmě usnadňovaly nabodnutí kůže jejího hostitele.
Nabízí se otázka, o jakého hostitele šlo. Jen těžko si představíme, že v kožichu druhohorních hlodavců o velikosti myši rejdily dvoucentimetrové blechy. Také předimenzovaný sosák by pak postrádal svůj význam. Vědci se proto domnívají, že jurské blechy sály krev plazům, jejichž silnou kůži pokrývala primitivní srst či peří. Mezi oběti blech by pak zřejmě patřili i dinosauři. Jisti si však být nemůžeme – k tomu bychom potřebovali fosilii jurské blechy, která by zrovna hodovala na svém hostiteli.
Zdroj: Nature
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
