Diabetes tématem listopadového Vesmíru

Světová epidemie diabetes mellitus
Kořeny zapuštěné hluboko ve vývoji civilizace
Michal Anděl, Ludmila Brunerová, Jan Polák (Výňatek z článku)

Počet nemocných diabetem narůstá všude na světě nevídaným tempem. Česká data jsou pro tento nárůst typická. Zatímco v roce 1972 bylo u nás 275 000 nemocných, v roce 1990 již více než 550 000 a dnes byl diabetes diagnostikován přibližně u 800 000 pacientů. Z toho je nemocných 1. typem diabetu 50 000, druhým typem více než 600 000 (viz "Diabetes v číslech").

Těm, kteří mají hodnoty glukózy v úrovni poruchy glukózové tolerance, hrozí téměř stejné riziko kardiovaskulárních komplikací, jaké mají prokazatelní diabetici. A tady je zakopaný pes hodnocení hladiny glukózy v krvi: i pro normální glykemie platí, že kardiovaskulární riziko s hodnotou glykemie stoupá. Člověku, který má nalačno glykemii 5,0 mmo/l, hrozí tedy významně vyšší riziko infarktu myokardu než člověku, který má tuto hodnotu 4,0 mmol/l. Pokud se podíváme na glykemii obyvatel pralesů v Amazonii či na Filipinách, kteří žijí téměř na úrovni doby kamenné, dosahuje maximálně 3,8 mmol/l. Také jejich cholesterol je hluboko pod nejpřísnější hranicí moderní normy. Tito lidé téměř netrpí civilizačními chorobami, jako jsou diabetes, ateroskleróza či nádory.

Představa, že bychom opustili naše byty vytápěné ústředním topením, klimatizované automobily a kulturní i technický pokrok, který byl zahájen neolitickou zemědělskou revolucí a umocněn revolucí průmyslovou, je absurdní. Proto je třeba zkoumat mechanismy, které přispěly na úrovni organismu, orgánů, tkání i buněk k tomu, že se vytvořily podmínky pro vznik inzulinové rezistence, obezity a diabetu. Především je však třeba se poučit z chyb, které provázejí náš rozvoj v posledních desetiletích.

Výtahy, pohyblivé chodníky, automobily, dokonce i městská doprava mají své meze. Kult přejídání, zejména levnými nekvalitními potravinami, je v zásadě stejně nebezpečný jako kouření či užívání drog. Aktivní přístup k prevenci obezity musí začínat již v rodinách v předškolním věku. Je třeba se zaměřit především na zeleninu a s určitou uměřeností i na ovoce a dále na uměřený přísun sacharidů s nízkým glykemickým indexem. Rozumně prováděný jednodenní, ale i delší půst měly zřejmě své velké výhody. Přinejmenším napodobily doby menšího přívodu jídla, které se v naší historii vyskytovaly zcela pravidelně až do 19. století.

Sport může napodobit fyzickou práci dřívějška. Dvacet až třicet minut chůze denně může být základem prevence. Spojení vhodné stravy s pohybem může aspoň oddálit výskyt diabetu v desítkách procent. Protože je diabetes nemocí, která předchází chorobám, jakými jsou infarkt myokardu, mozkové příhody, selhání ledvin či slepota, je načase uvažovat o takových opatřeních na úrovni obce, škol, zaměstnavatelů, zdravotních pojišťoven, médií, a snad dokonce i církví, které by umožnily zvrátit cestu k nemoci spojené s dějinami naší civilizace. Už nyní se zdá, že jak míra individuálního utrpení, tak společenské náklady přestoupily akceptovatelnou hranici.

DIABETES V ČÍSLECH

Celkem trpí diabetem 8 % obyvatel Čech a Moravy. Výskyt choroby narůstá s věkem: po šedesátce trpí diabetem 20 % obyvatel, v některých okresech 25-30 %. U pacientů nemocnic jde o 30 % všech nemocných, na kardiologicky orientovaných klinikách a odděleních dokonce 40-50 %. Diabetes je nejčastější příčinou chronického selhání ledvin, nejčastější příčinou získané slepoty a také nejčastější příčinou amputace dolních končetin nezpůsobené úrazem.

Celkové náklady na léčbu diabetu a jeho specifických komplikací - tedy bez komplikací způsobených aterosklerózou a jejími důsledky, jakými jsou infarkt myokardu a mozkové cévní příhody - se vyšplhaly na 15 % všech nákladů na zdravotnictví. Protože však diabetes a poruchy tolerance glukózy jsou nejzávažnějším rizikem aterosklerózy a jejích orgánových komplikací, je toto číslo ještě výrazně vyšší a tvoří odhadem 25-30 %. Také proto významně, ročně o 6 %, narůstá světový trh s antidiabetiky.

Diabetes není jedna choroba, ale syndrom (viz Vesmír 84, 356, 2005/6), jehož hlavním znakem je zvýšená plazmatická hladina glukózy, která normálně nalačno dosahuje hodnot 3,7-5,5 mmol/l. Pokud je hladina glukózy nalačno vyšší než 5,6 mmol/l, mluvíme o zvýšené glykemii nalačno, při hodnotách přes 7 mmol/l o diabetu. Po jídle má vystoupit hodnota glukózy v plazmě do 7,7 mmol/l. Při hodnotách přes 11 mmol/l jde o jasný diabetes, hodnoty mezi oběma těmito hranicemi patří do skupiny porušené glukózové tolerance typu zvýšené glykemie.

Listopadový Vesmír se tématu diabetu věnuje velmi obšírně v těchto článcích:

Světová epidemie diabetes mellitus * Michal Anděl, Ludmila Brunerová, Jan Polák

Inzulin * Vladimír Pliška

Od vyvrácené hypotézy k Nobelově ceně * Oldřich Lapčík

Tuková tkáň jako endokrinní orgán * Jan Polák

Mitochondrie a necitlivost k inzulinu * Petr Zouhar

Bílkoviny poškozené cukrem * František Vyskočil

Genetika diabetu 2. typu * Josef Včelák, Běla Bendlová

Diabetes u dětí a dospívajících * Ondřej Cinek, Zdeněk Šumník, Štěpánka Průhová

Transplantační léčba diabetu * František Saudek