Děti k lékaři bez poplatků

Podle náměstka ministra zdravotnictví Marka Šnajdra se s pomocí poplatků podařilo změnit tok peněz. Od paralenové solidarity prý byly finance nasměrovány ve prospěch náročné léčby. Samozřejmě statistiky jsou ošidné v tom, že se mohou výrazně lišit od individuálních zkušeností, přesto alespoň o něčem vypovídají. V tomto případě také o tom, že lidé začali přemýšlet o tom, že ani v oblasti péče o zdraví by se nemělo plýtvat.

Poplatky vybírané ve zdravotnictví samozřejmě nemohou a ani neměly řešit zásadní problémy tohoto resortu. Měly být pouze jedním z kamínků v mozaice. Jak ukázal výsledek podzimních voleb, staly se ve skutečnosti pořádným trnem v oku značné části občanů. Byť drtivá většina z nich se kvůli placení v ordinacích a lékárnách nedostala na mizinu a nevznikla jim ani díra v rozpočtu.

Zároveň praxe ukázala, že v roce 2007 přijatý systém není ideální. Například kvůli tomu, že u dětí je jaksi zbytečné regulovat jejich návštěvu u lékařských ordinacích. Do nich se dobrovolně nehrnou, proto vybírat od nich poplatky je svým způsobem nesmyslné. Po přijetí novely a po jejím předpokládaném podepsání prezidentem republiky by tento přehmat měl být napraven. Až do 18 let by nikdo u lékaře platit neměl.

Kritiku si rovněž vysloužilo vybírání třiceti korun za každou položku na receptu. Vzhledem k výši doplatků, které někdy mnohonásobně překračují zmiňovanou částku, se tento postup jeví jako zbytečný. Praxe ukázala k čemu vybírání poplatku v těchto zařízeních má sloužit. Utržené peníze se používají například na vyrovnání rozdílu v dani z přidané hodnoty u léčiv, která se od ledna 2008 zvýšila z pěti na devět procent. Přitom úhrady zdravotních pojišťoven zůstaly na stejné výši jako v předchozím roce. Mimo jiné to znamená, že u dražších medikamentů ani třicet korun tento rozdíl nepokryje. U levnějších naopak lékárnám něco zbude. Takže nemusí marže šponovat na maximálně možnou míru. V krajských lékárnách se sice poplatky nevybírají, ale někde se výrazně zvýšily doplatky. Takže člověk při porovnání zjistí, že místo úspory musí sáhnout hlouběji do kapsy.

Na první pohled by se zdálo, že to je ze zmiňovaných důvodů. Vzhledem k tomu, že by kraje poplatky měly uhradit, k tomu neexistuje důvod. Zkrátka kolem poplatků byla vytvořena atmosféra, že jsou hlavním problémem českého zdravotnictví a že neúměrně zatěžují kapsy občanů. Jak ukazují nejrůznější propočty a statistiky není to úplně pravda. Jen tak mimochodem, v přijaté změně týkající se poplatků je snížení ochranného limitu z 5 000 na 2500 korun ročně. Jde o sumu, kterou by člověk neměl na poplatcích překročit. Pokud se tak stane, budou mu peníze zdravotními pojišťovnami vraceny. Když se nový limit vydělí počtem dnů v kalendáři, vyjde částka zhruba šesti korun a 85 haléřů na den. Více by lidé na poplatky vydat neměli. Odstraněna by měla být i další sporná pasáž. Konkrétně to, na co vybrané peníze mohou být použity. Podle novely pouze na provoz a modernizaci léčby. Vzhledem k tomu, že ve většině veřejnosti stále přetrvává pocit, že nejdůležitější je mít zdravotní péči "zadarmo", těžko nejrůznější statistiky a úpravy v poplatcích negativní postoj těchto lidí změní. Proto je velmi pravděpodobné, že poplatky zůstanou i nadále hojně využívanou kartou v politických hrátkách. Mimo jiné to znamená, že ani nová podoba poplatků pravděpodobně neukončí chaos a nerovné podmínky, které vyvolalo rozhodnutí krajů hradit za pacienty poplatky v těch zařízeních, které pod ně spadají.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .