Dešťové kapky nehrají podle pravidel

Rychlost tělesa padajícího z dostatečné výšky se po určité době ustálí na maximální hodnotě, která se ve fyzice označuje jako terminální pádová rychlost. Ta je ovlivněna nejen odporem vzduchu, ale také hmotností tělesa. V případě dešťových kapek je potom jasné, že větší a těžší kapky budou padat rychleji, než ty menší. Fyzikové z National Autonomous University of Mexico ovšem došli k závěru, že některé dešťové kapky se podle těchto pravidel tak docela nechovají.

V hustém dešti vědci měřili rychlost jednotlivých kapek pomocí paprsků infračerveného světla. Zjistili, že některé kapky svou terminální pádovou rychlost překračují o více než polovinu. Ty nejrychlejší dokonce padaly desetkrát rychleji, než by při své velikosti měly. Něco podobného bylo pozorováno již dříve, ale autoři studií svým výsledkům nedůvěřovali a připisovali je chybám měření. Tým z Mexika se však domnívá, že o žádnou chybu nejde. Vědci předpokládají, že super-rychlé dešťové kapky jsou fragmenty větších kapek, které se během pádu roztříštily. Každý fragment si dočasně zachovává rychlost, která by odpovídala mnohem větší kapce. Teprve po určité době zpomalí na rychlost, která je pro kapky jeho velikosti obvyklá.

Nečekané chování dešťových kapek může mít zajímavý dopad na meteorologická měření. Celkový úhrn srážek se totiž obvykle stanovuje pomocí radaru, který měří rychlost kapek. Z ní se pak spočítá průměrná velikost kapek a množství vody, které dopadlo na zemský povrch. To, že některé kapky padají rychleji, než by odpovídalo jejich velikosti, může podle mexických vědců znamenat, že výpočty mohou být nadhodnocené až o 20 %. Jiní odborníci se podle článku na stránkách New Scientist domnívají, že to nebude tak horké. Poukazují na to, že superrychlé kapky po svém vzniku zřejmě velice záhy zpomalují na patřičnou rychlost.