Demokratický svět si musí vynutit ukončení ruské okupace Gruzie, říká Británie

Řekl dále, že ruská okupace Gruzie odhalila skutečnost, že Moskva nenabízí žádnou jinou alternativu k liberální demokracii než vojenskou sílu a že ruská obsesivní iluze obnovit bývalé impérium by jej mohla "odříznout od moderního světa na celá desetiletí" a způsobit, že Rusko "ztratí v moderní budoucnosti světa své dosavadní postavení". Miliband dále na adresu Moskvy prohlásil, že moskevské porovnávání kosovské a gruzínské krize pokulhává zejména v tom, že Gruzie v Abcházii a Jižní Osetii neprováděla genocidní etnické čištění tak jako Srbsko v Kosovu. Jak známo, bylo tomu přesně naopak, neboť z Abcházie a Jižní Osetie bylo za přítomnosti ruských jednotek po více než desetiletí etnicky vyčištěno, tedy násilím vyhnáno více než 200.000 Gruzínců, zatímco místní separatisté byli vyzbrojováni a Moskva jim dávala ruské pasy, aby nyní mohla tvrdit, že její občané byli ohroženi a že jim přišla na pomoc.

Západ podle Milibanda nabídl Rusku spolupráci s Evropskou unií a partnerství s NATO, členství v Radě Evropy a skupině G 8 a další spoluúčast. "Ruský prezident říká, že se nebojí nové studené války", zdůraznil Miliband a dodal: "My také žádnou nechceme, ale on má velkou zodpovědnost, aby jí sám nezačal". Poté Miliband řekl, že demokratický svět by se nyní v odpovědi na agresi měl sjednotit, přehodnotit energetické vztahy k Rusku, postavit se za mezinárodní právo, tvrdě požadovat odchod ruských vojsk z Gruzie a vyslat tam mezinárodní pozorovatele. Zvýšil by tak podstatně Moskvě cenu za její porušení mezinárodních závazků. Miliband dále poukázal na šestiprocentní pád moskevské burzy a pokračující odchod investorů a tedy ohrožení ruské prosperity, což je velmi nevýhodnou cenou placenou za násilím získané "krátkodobé vojenské výhody". Pozorovatelé se shodují na tom, že Rusko sice zvýšením cen ropy a plynu na světových trzích v poslední době značně posílilo státní pokladnu, ale bez západních investic se ruská ropná a plynová infrastruktura, včetně rezavějících potrubí a neotevíraných nových nalezišť zhroutí. Moskva nebyla dosud schopna diverzifikovat ekonomiku a je závislá na surovinové základně a odchod investorů, provázený například pozastavením fondů oligarchů na Západě , by asi byl větší katastrofou než ústup v Gruzii. Milibandův tvrdý postoj ve středu podpořil i bývalý britský velvyslanec v Gruzii Donald McLaren. Prohlásil, že Západ by se neměl lekat, vyslat do Gruzie mírové jednotky a dokonce začít opět pomáhat budovat gruzínskou armádu. Nikde totiž není napsáno, že existuje nějaká nová Brežněvova doktrina stanovící, že země sousedící s Ruskem nemají právo na samostatnost. To kdysi potvrdilo už Stalinovi vojensky Finsko, na které si dělal "v zájmu bezpečnosti" zálusk. Západní Evropa by se ovšem nyná měla mít napozoru, aby se celá nestala nárazníkovou zónou nového ruského impéria.

Co se pak týče Ukrajiny, Miliband v projevu také řekl, že kolem sebe vidí důkazy, že je v evropské zemi, která by -- až splní kritéria -- měla být přijata do evropských struktur a mělo by jí v tom být pomoženo. Pozorovatelé se shodují na tom, že Milibandova návštěva Kyjeva byla velmi potřebným gestem. Ukrajina je nyní za stálého ruského tlaku v těžké situaci i proto, že ruská černomořská flotila má pronajatý přístav v krymském Sevastopolu, kterého se nechce vzdát a Moskva tam začala rozdávat ruské pasy, takže následky mohou být jen nepříjemné. A pokud Moskvě záleželo na mínění Gruzínců, mělo by jejich nynější nadšené vítání posádek amerických válečných lodí s pomocí připoutaných u přístavního mola v Batumi, coby osvoboditelů, být pořádnou studenou sprchou.

Bez ohledu na nynější chmurnou situaci, sečtělejší pozorovatelé předpovídají v souladu s Milibandovými výroky, že Rusko v dlouhodobější perspektivě, jak už řečeno, zaplatí za okupaci Gruzie značnou cenu. Teprve pak -- až se zbaví postkomunistických imperiálních aspirací -- by se mohlo skutečně stát opravdovou demokracií a tedy i uvěřit, že jej jiné demokracie opravdu nehodlají napadnout.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .