Debata v americkém Kongresu nad zprávou generála Petraeuse o Iráku

S republikány sympatizující deník Wall Street Journal ve středečním úvodníku k tomu trefně poznamenal, že pokud sami demokraté nyní nepodpoří serióznost a pravdivost Petraeusovy zprávy proti těmto hlasům - byť s ní nemusí a jistě nechtějí a ani nemohou souhlasit, neboť se jim nehodí do ideologické agendy, pak je celý systém vytváření politického konsensu demokratické společnosti velmi vážně ohrožen a ohrožen je i známý postulát, že nesouhlas v demokracii znamená, že by za právo toho druhého vyslovit vlastní opačný názor měl být člověk připraven i položit život. Velezrada, tedy slovní hříčka "Petraeus - betray us", se kterou přišla jedna extrémní levicová demokratická protiválečná organizace není většinových demokratů opravdu důstojná a opatrnost s jakou manévruje slovy presidentská kandidátka Hillary Clintonová to jen podtrhuje. Už i z toho důvodu, že pokud demokraté žádnou alternativu k pokračování nastoupeného a zjevně alespoň do jisté míry úspěšného kurzu zintenzívněného boje proti extrémistům kombinovanou s podporou demokratického vývoje v Iráku nemají - a stahování samo není program, ale ústup a zřeknutí se odpovědnosti. Vojensky totiž při stažení části vojsk budou ta zbylá vystavena o to intenzivnějším útokům. A stahovat by se mělo - jak říká i Petraeus, až po dosažení jistého stupně normality, podstaného zkvalitnění vládnutí irácké vlády, posílení efektivity irácké armády a spolupráce náboženských a etnických skupin. Stažení nyní by také znamenalo předat vládu v zemi extrémistům a teroristům al-Kajdy, proponentům obnovení kalifátu a páté koloně Íránu. Jaká občanská válka a její genocídní formy by pak vypukly, je lépe si ani nepředstavovat.

Ono rádoby vtipné nazývání onoho generála zrádcem je pak důkazem toho, do jaké míry uvnitř demokratické strany převládla krajní nesnášenlivá levice. To zdůrazňuje i Wall Street Journal a připomíná, že za Petraeuse se co do obhajoby jeho integrity odborníka postavili mezi demokraty jen Joe Lieberman a Joe Biden - a dodejme, že John Kennedy se musí obracet v hrobě. Ještě lepší by však bylo, kdyby demokraté řekli, zda naslouchají hlasům iráckých sunnitů, kteří je prosí aby je nezrazovali a nenechali vojska odcházet, zda naslouchají hlasům iráckých Kurdů, kteří se hrozí převálcování Íránem, zda naslouchají hlasům těch šiitů, kteří jsou iráckými vlastenci a nechtějí aby se Irák stal provincií či protektorátem Íránu. Možná by měli naslouchat hlasům ekonomů, kteří se obávají, že stažení vojsk ponechá volnou ruku extrémistům, kteří sabotují exportní ropovody tak, že export ropy činí pouze méně než 2 milióny barelů denně, což není dost, aby zisky výrazněji napomohly obnově země.Britský podnikatelský deník Financial Times například volá po vytvoření naplno fungujícího iráckého ropného průmyslu, který by napomohl udržení světových cen ropy na nižší úrovni než jejich nynější rychlý růst z důvodu nedostatku ropy. Pokud by se koalici podařilo napomoci vytvoření fungujícího modeu obnovy ropného sektoru s vládní kontrolou, průhledným hospodařením a spravedlivým rozdělováním zisků mezi všechny oblasti a etnické či náboženské skupiny, pak by dopad na svět i na Irák byl značný. Zdá se však, že demokraté takové možnosti vůbec neberou v úvahu, neboť pouze chtějí následovat - podle úvodníku jejich deníku New York Times - "seriozní obezřetnou alternativní strategii" k Petraeusovu plánu, kterou je "brzký odchod". Dodejme kvůli Američanům, ne kvůli Iráčanům.

Matematika počtu hlasů v kongresu je však taková, že prezident Bush generálův konsolidační plán - který počítá s pomalým částečným stahováním až po dosažení jistých úspěchů -- spokojeně prosadí i přes nejhlasitější a nejdemagogičtější protesty mnoha demokratů. Problémem pro demokraty ovšem bude, pokud tedy Petraeusův plán - který není zdaleka naivně optimistický, ale očekává i přes potíže postupnou konsolidaci poměrů - časem přinese ještě hmatatelnější výsledky. Co budou demokraté pak říkat a jaké zásluhy jim bude veřejnost moci v zájmu politické vyváženosti a objektivity přičíst.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .