David Šťáhlavský: Tak trochu „cinknuté" volby
Tento týden má MMF rozhodnout o uvolnění další tranše úvěru pro Ukrajinu. Program rozšířeného financování schválila tato mezinárodní instituce v březnu. V průběhu čtyř let tak v Kyjevě mohou očekávat 17,5mld USD, skoro polovinu do letošního srpna. Je to dobrá zpráva?
Západní věřitelé pochopitelně kývou souhlasně hlavou. Značná část pozorovatelů ale kroutí hlavou a někteří si ji div nevykroutí. Podobně jako v případě Řecka, hlavní světový bankéř totiž nerozhoduje podle finanční, ale politické logiky.
Agentura Moody’s přitom nevylučuje, že už v září Kyjev vyhlásí moratorium na splácení svého dluhu. A argument, že jde o přímý důsledek ukrajinské války, neobstojí. Na východní frontě je totiž více-méně klid.
Tak si to přeci přejí jak západní, tak i ruští politici. A prohlášení premiéra Arsenije Jaceňuka, že Ukrajina splnila všechny podmínky MMF, zní jako eufemismus. A nejen proto, že to tvrdí technolog politiky Eduard İsmayıl oğlu Bağırov, který zosnoval v roce 2009 změnu vlády, vlastně státní převrat v Moldávii a přispěl k Putinovu vítězství v posledních prezidentských volbách 2012.
Stačí se podívat na běh ukrajinské reality. Dva názorné příklady: jeden z ekonomiky a druhý z politiky. Divoká přestřelka ozbrojenců Pravého sektoru s místní policií a „podnikatelskými“ strukturami v Mukačevu odhalila latentní problémy národního hospodářství, kterým hýbe šedá až kriminální ekonomika provozovaná oligarchickými skupinami.
Nedělní doplňkové volby v Černigovu jsou zase dílčí kolaudací ukrajinské diplomacie po roce Porošenkovy vlády.
Radio Svoda v této souvislosti cituje občanskou síť „Opora“, která zaznamenala systémové kupování hlasů. Viní ústřední moc v Kyjevě, že k němu byla nečinná, nebo ho dokonce skrytě osnovala. Jen 140 km od metropole, v jediném volebním obvodě; šlo přece o zaplnění jediného křesla v parlamentu.
Stanou se tedy prezidentské volby v květnu a zejména parlamentní volby v říjnu 2014 jen vzpomínkou na záchvěv ukrajinské demokracie?
V Ukrajině se, vinou, nebo, ač to zní skoro morbidně spíš díky, válce na Donbassu formuje národ i občanská společnost. Současně ji ale sráží znovu syndrom první oranžové revoluce. Tu udusily společnou měrou politická impotence a oligarchická chobotnice.
Černigov je takovým první viditelným déjà vu. Alegorickým vozem a zdaleka ne hlavním aktérem je „UKROP“, tedy Ukrajinské sdružení vlastenců („ УКРОП“), v překladu z ruštiny, též populární kopr.
Zakladatelem této nové politické strany je oligarcha Ihor Kolomojskij, který má nevyřízené účty s prezidentem Porošenkem od té doby, co ho sesadil z postu šéfa Dněpropetrovské oblasti.
I on se pokusil vynutit si silou zbraní své podnikatelské zájmy. Tehdy, v březnu 2015 ještě narazil, ale sliboval, že se vrátí. V Černigově šlo o první kolo, v němž, prozatím, oficiálně zvítězila prezidentova strana.
Poražený kandidát UKROPu Hennadij Korban to ale odmítá a není vyloučena povolební dohra u soudu. Citovaná občanská iniciativa „Opora“ ostatně nevylučuje, že manipulace skutečně mohly ovlivnit výsledek.
Stejně „cinknutá“ je i ukrajinská politická realita. Populista Oleh Ljaško, předseda vládní Radikální strany, volá po sesazení generálního prokurátora, ten zase připravuje zatykač na několik poslanců Nejvyšší rady.
A skuteční radikálové z Pravého sektoru se přejmenovali z vojensko-politického hnutí, na národně-osvobozenecké. Chystají se zakládat revoluční výbory a vypsat referendum o nedůvěře současné vládní garnituře.
Zjevně totiž nevěří tomu, že nejlepším referendem jsou standardní demokratické instituty, tedy zejména volby. Pokud by se měly ty podzimní obecní konat podle Černigovského mustru, měli by asi pravdu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
