Daně na poslední chvíli

Jen obtížně si totiž lze představit, že by například v lednu platila jiná pravidla hry než ve zbývajících jedenácti měsících. Z tohoto úhlu pohledu je nepochopitelné, že Topolánkův kabinet řeší změny na poslední chvíli a necelý měsíc před koncem roku stále není jasné, jak budou daně z příjmů fyzických osob v roce 2009 vypadat. Ve hře tak i nadále zůstává možnost, že lidé ze svých platů odvedou do státní pokladny o několik set korun měsíčně více, než v roce letošním.

Přitom koaliční vláda od začátku svého vzniku tvrdí, že chce postupně snižovat daně z příjmu fyzických osob. Tento názor promítla i do konkrétních změn, které v rámci reformního balíčku prošly vloni v létě parlamentem. Po jejich prosazení a po provedení výpočtů se zjistilo, že Topolánkův kabinet buďto úplně nedomyslel dopad kompromisů, na které musel při prosazovaní reforem přistoupit, nebo dlouhodobé snižování daní z příjmů fyzických osob nebral tak vážně. V přijatém reformním zákonu bylo mimo jiné obsaženo postupné snižování sazeb používaných při výpočtu daně z příjmu fyzických osob. Pro letošní rok jde konkrétně o 15 procent a v roce příštím dokonce jen o 12,5 procenta.

Na první pohled by tak mohla panovat spokojenost. Výše daní však nezáleží pouze na sazbách, ale také na sumě, která představuje základ pro zdanění. Tu upravují nejrůznější odečitatelné položky. A právě s jejich pomocí může dojít k zdánlivému paradoxu. Opticky nižší sazba daně může ve skutečnosti přinést vyšší zdanění. To v případě, že dojde ke snížení nebo rovnou zrušení nejrůznějších odečitatelných položek. Základ daně je pak vyšší. Zjednodušeně řečeno patnáct procent z dvaceti tisíc jsou tisíce tři. Naopak dvanáct a půl procenta ze třiceti tisíc je tři tisíce sedm set padesát korun. Na hrátkách kolem sazeb je komické také to, že se nezdůrazňuje další podstatná věc. Tou je výpočet daně z tzv. superhrubé mzdy. Zaměstnanec sice na pásce lépe vidí, kolik ve skutečnosti stojí zaměstnavatele. V praxi to však mimo jiné znamená, že patnáct procent představuje ve skutečnosti kolem dvaceti tří procent.

Na zmiňovaných příkladech tak lze ilustrovat, že pouze na sazbách výše skutečného zdanění nezáleží. Proto pokud do konce roku nedojde ke změnám, přijde člověk s hrubou mzdou patnácti tisíc zhruba o dvě stovky měsíčně. S přibývajícím příjmem částka mírně narůstá. Na první pohled to nejsou závratné sumy, přesto především u nižších příjmových skupin to není částka úplně zanedbatelná. Vláda hodlá tento problém vyřešit snížením sociálního pojištění o jeden a půl procentního bodu, zachováním patnácti procentní sazby a nic nehodlá měnit ani na odečitatelných položkách. Podle ministra financí Miroslava Kalouska by to mělo zaručit mírné snížení daní pro všechny a zároveň zachování stávající míry solidarity skupiny lidí s vysokými příjmy s těmi s nízkými.

V praxi by se to projevilo v tom, že by člověk pobírající patnáct tisíc hrubého nepřišel v porovnání se současným stavem o zmiňované zhruba dvě stovky, ale naopak by mu zbyl čistý příjem vyšší o dvě stě sedmdesát korun. Očekávalo by se tudíž, že nejde o návrh natolik kontroverzní, který by nemohla podpořit opozice. Dosavadní realita je však jiná. Novela momentálně nemá příliš šancí na úspěch. Přitom opozice nemá pádný důvod k takovémuto chování, na rozdíl třeba od poslanců soustředěných kolem Vlastimila Tlustého, kteří si hrají vlastní politickou hru.

Navíc vláda případným neúspěchem nemusí být zdrcena. Podle propočtů ministerstva financí by tak do státního rozpočtu přibylo příští rok o zhruba jedenáct miliard korun navíc. Vzhledem ke světové finanční krizi a ke zpomalení růstu české ekonomiky by to naopak byl milý dárek navíc. Už nyní je totiž jasné, že rozpočet na příští rok se neopírá o reálná čísla a že v něm několik desítek miliard na straně příjmů bude chybět. Zkrátka pro další osud Topolánkova kabinetu není hlasování týkající se změn v nastavení pravidel pro výpočet daní z příjmů fyzických osob zrovna klíčové. To, že k němu dochází na poslední chvíli, může být pádným argumentem potvrzujícím takovýto názor.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .