Další pokus o změnu volebního systému

Podmiňovací způsob je v této souvislosti na místě. Jednak se změny musí vejít do rámce, který předepisuje česká ústava. A minimálně dvě z navrhovaných variant lze těžko charakterizovat jako systém založený na poměrném zastoupení. V tom případě by do hry mohl vstoupit Ústavní soud a tak jako v minulosti kontroverzní změny volebního zákona zrušit.

Zároveň je zřejmé, že jednotlivé politické strany budou těžko hledat společnou řeč. Každá se na posun volebních pravidel bude dívat především z pozice vlastního prospěchu a je zřejmé, že například občanským demokratům by vyhovovaly úplně jiné úpravy než zeleným. Znamená to, že pokud se má s volební systémem v této zemi nějak pohnout, pak bude třeba nalézt kompromis. Což nebude vůbec jednoduché. Názorným příkladem může být skutečnost, že o změnách volebního systému se léta diskutuje. K zásadním posunům však zatím nedošlo. Byť se o to v době opoziční smlouvy občanští a sociální demokraté pokusili. Vydali se však cestou, která za poměrný systém vydávala určité prvky většinového, na což nepřistoupil Ústavní soud a takovýto pokus zmařil.

Problém nakonec způsobila jiná skutečnost. Konkrétně to, že volební obvody kopírují krajské uspořádání, které se zásadním způsobem změnilo. Počet krajů se totiž zvýšil na čtrnáct. Ty jsou nestejně velké, takže v praxi se to projevilo v tom, že ve sněmovních volbách potřebovali zelení na zisk jednoho mandátů více než padesát tisíc hlasů, zatímco občanští nebo sociální demokraté jen přes dvacet tisíc.

Zároveň současný volební systém opakovaně přináší velmi vyrovnané výsledky, které neumožňují vznik pevnější koaliční vlády. Kabinet se tak často stává rukojmím jednotlivých poslanců, nebo nejrůznějších zájmových skupin, které na ně mají vliv. A tyto většinou neprůhledné lobbyistické kruhy mohou prostřednictvím takových zákonodárců prosazovat nejrůznější věci, které by jinak těžko získaly podporu. Z toho vyplývá, že určité úpravy volebního systému by byly žádoucí. Měly by být založeny na tom, aby nedošlo k likvidaci malých stran a zároveň se zvýšila možnost sestavení pevnější vládní koalice, která by se mohla opírat jen o subjekty mající k sobě blízko.

K tomu by mohla pomoci nějaká forma bonusu pro vítěze. Pokud by se tak mělo dít na úkor jen menších stran, dostali bychom se možná do podobné situace jakou zažíváme po každých sněmovních volbách. Celkový součet mandátů pro pravici i levici by mohl být opět vyrovnaný. Jedinou změnou by bylo přelití mandátů od menších stran k občanským či sociálním demokratům. Z tohoto úhlu pohledu prospěšnější změnou by bylo přidání několika mandátů vítězné straně na úkor všech ostatních. Další variantou je posílit nejenom vítěze, ale i potenciální koaliční partnery. Nejlépe takovým způsobem, který by zabránil deformaci přepočítávání hlasů na mandáty. Tedy, aby například zelení už nemuseli získat pro jeden mandát dvakrát více voličů než občanští či sociální demokraté. Zároveň by vítěz získal bonus na úkor druhé nejsilnější strany. Posledně zmiňovaná varianta by byla svým způsobem nejspravedlivější.

Problém je v tom, že s výhledem na sněmovní volby v roce 2010 nemusí být pro všechny přijatelná. Ostatně lidovci se netají tím, že by nejraději sáhli po změnách, které by přiblížily český volební systém německému. V něm se volí nejenom strany, ale zároveň v jednomandátových obvodech rovněž osobnosti. A pokud strana nepřekročí pětiprocentní hranici pro vstup do sněmovny, může ji zachránit vítězství ve třech jednomandátových obvodech. Pak má nárok na poměrné zastoupení. A právě v případě KDU-ČSL by se mohlo stát, že by nezískala potřebných pět procent hlasů.

Zkrátka českou politickou scénu čeká podle všeho další z diskusí o změnách volebního systému, která nepovede k nějakému hmatatelnému výsledku. Takže je velmi pravděpodobné, že i v roce 2010 se bude do sněmovny volit podle současných pravidel. Což znamená, že menší strany na platném systému prodělají a ty velké budou mít problém dát dohromady silnou a názorově blízkou vládní většinu. Pokud tedy nevznikne tzv. velká koalice, bude nás čekat další období neakceschopného kabinetu a lovení tzv. přeběhlíků.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .