Dagmar Prášková: Dien Bien Phu v politickém slovníku

Pochod během přehlídky v severozápadním městě Dien Bien Phu ve Vietnamu u příležitosti 60. výročí Dien Bien Phu vítězství nad Francií.
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pochod během přehlídky v severozápadním městě Dien Bien Phu ve Vietnamu u příležitosti 60. výročí Dien Bien Phu vítězství nad Francií.

Přesně před šedesáti lety, 7. května 1954, ochutnali Francouzi, jak hořce chutná porážka od slabšího nepřítele. Skončila tím kapitola francouzské historie zvaná „civilizační mise v Indočíně“ a jméno Dien Bien Phu se se zapsalo do vojenského i politického slovníku jako synonymum obrovského neúspěchu a ponížení.

Bitva u Dien Bien Phu, značně nedostupného místa na severu Vietnamu, symbolizovala vyvrcholení vietnamského boje za nezávislost, který začal hned na konci druhé světové války. Fakt, že Francouzský expediční sbor pro Dálný východ odcházel z jihovýchodní Asie se skloněnou hlavou, byl dán především vietnamskou houževnatostí a způsobem války vedené ve velmi náročných podmínkách.

Špatně vybavená vietnamská armáda zvolila guerillovou válku a za její úspěšnou taktikou stál generál Vo Nguyen Giap, vystudovaný učitel a vojenský samouk obdivující Bonaparta a válečného teoretika von Clausewitze.

Přeživší francouzští vojáci popisovali celou situaci jako nepředstavitelné peklo. I když toto místo obsadili parašutistickými seskoky už v listopadu 1953, oficiálně bitva začala až v polovině března následující roku. Svou daň si vybíralo hlavně náročné klima, džungle, hustý déšť a bahno, kvůli kterým nešlo ani pohřbívat mrtvé, ale také hmyz, všudypřítomné pijavice, nemoci jako malárie a úplavice, nemluvě o nedostatku jídla. Podle vyprávění jednoho přeživšího generála žila demoralizovaná armáda jako „krysy v noře“.

Na druhé straně většina severovietnamského obyvatelstva pomáhala se zásobováním, přesunem vojenského materiálu nebo se získáváním informací. Ženy nosily džunglí na vahadlech rýži, muži na kolech vojenský materiál vážící i přes 150 kilo. V

edení francouzské armády však kromě manévrovacích schopností a vojenské síly Vietnamců zcela podcenilo také výběr místa bitvy. Jakmile totiž Vietnamci disponovali dělostřelectvem, poskytnutým Číňany v lednu 1954, bylo velmi složité zásobovat armádu letecky. Francouzští vojáci tak zůstali napospas osudu a čekali jen na poslední ránu. Na deset tisíc vojáků, kteří přežili, nakonec padlo do vietnamského zajetí.

Že bitva u Dien Bien Phu zůstala pro francouzskou společnost tabu, dokládá tvrzení mnohých, že porážka vedla k demoralizaci národa a začátku rozpadu parlamentní demokracie. Až při padesátiletém výročí bitvy pronesl klíčový proslov Jacques Chirac, který popsal bitvu jako „příklad nejčistšího hrdinství“ francouzských vojáků a alespoň částečně odtabuizoval toto bolestné téma. Žádný proslov už ale nezmění fakt, že se bitva u DBP stala symbolem vítězství trpaslíka nad obrem. A stále i po šedesáti letech připomíná, že vyhrát válku jen s dokonalými technologiemi často nejde, což dokládá například i dnešní situace v Iráku nebo Afghánistánu.