Čunek nepůjde před soud

Vzhledem k tomu, že celý spis je neveřejný a důkladně ho zná tudíž jen hrstka lidí, lze takovémuto názoru obtížně oponovat. Pokud by vývoj kauzy vicepremiéra vlády byl skutečně takový, jak tvrdí státní zástupce, byla by to velmi znepokojující informace. Znamenala by totiž, že mašinérie policistů a státních zástupců může docela jednoduše dostat před soud na koho ukáže.

V tom případě by nemělo zůstat jenom u osvobozujícího verdiktu týkajícího se Jiřího Čunka, ale mělo by se rozběhnout vyšetřování všech, kdo se na tendenčním vedením celého případu podíleli. Zároveň by bylo zajímavé sledovat, jaké důkazy by v těchto záležitostech byly předkládány a k jakému závěru by vůbec dospěly. Zároveň by to měl být varovný signál pro ministra spravedlnosti a vnitra. Upozorňoval by je na to, že v jejich resortech to zdaleka nefunguje tak, jak by mělo. A za to by měli nést plnou politickou zodpovědnost. Takže by na rozhodnutí státního zástupce Salichova měli rychle reagovat a zjednat nápravu, aby se už podobné tendenčně vedené případy nemohly zopakovat. Pokud by to nedokázali, neměli by dále setrvat ve svých křeslech.

Problém je v tom, že kauza Jiřího Čunka nemusela být vedena tak tendenčně, jak tvrdí státní zástupce. Značná část veřejnosti je o tom přesvědčena, byť nečetla jedinou stránku spisu, protože kvůli jeho neveřejnosti ani nemohla. Celý případ je totiž od začátku značně zpolitizovaný. Když se k tomu přidala neochota Jiřího Čunka stáhnout se do definitivního uzavření celé kauzy ze svých vládních funkcí, bylo zaručeno, že jeho případ nemůže vyznít pozitivně.

Například kvůli tomu, že obžaloba jeho osoby směřující k soudu by výrazně ohrozila stabilitu vlády. Premiér Topolánek se opakovaně nechal slyšet, že pokud skončí Čunek před soudem a neopustí kabinet, bude ho muset odvolat. Což se nelíbilo, některým lidoveckým poslancům, kteří v této souvislosti vyhrožovali nerespektováním koaličních dohod. Naopak sociální demokraté využívali své opoziční role a snažili se vytvářet přes média nepřímý tlak, aby byl celý případ dotažen až před soud.

V takovémto prostředí se pak jevil jako sporný krok nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké. Ta těsně před očekávaným vznesením obžaloby změnila státní zástupce. Po formální stránce na to měla právo. Problém je v tom, že velmi obtížně mohla hájit svůj krok tím, že jednala podle zásady padni komu padni. Ve vyhrocené atmosféře a v časových souvislostech jí to málokdo věřil. Pak už bylo očekávaným vyústěním, že nový státní zástupce Čunkovo stíhání zastavil. Opět může být jeho krok správně vyargumentován a po formální stránce naprosto nenapadnutelný. I tentokrát je však přijímán s nedůvěrou.

Aféra Jiřího Čunka tak nabízí zajímavou konfrontaci dvou názorů státních zástupců, kteří by si dokázali svůj verdikt obhájit, byť by oba dva výroky byly podle všeho diametrálně odlišné. Původní státní zástupce Obst byl patrně připraven vznést obžalobu. Jeho nástupce Salichov naopak Čunkovo stíhání zastavil. Nyní už záleží pouze na úhlu pohledu, kdo jaké verzi spíše uvěří. Odpůrci jedné i druhé by přitom shodně mohli argumentovat tím, že by se tak stalo pod politickým tlakem.

Aby se v budoucnu podobným polemikám zabránilo, muselo by být zajištěno, aby lidé zabývající se kauzami, v nichž budou figurovat významní politici, měli zajištěno takové postavení, které by dopředu vyloučilo jakékoli spekulace o politickém ovlivňování. To by znamenalo ochránit státní zastupitelství i soudy před nežádoucím dosahem aktuální politické reprezentace. V současné době to však není příliš reálné. Stejně jako americká cesta nezávislých vyšetřovatelů, kteří důkladně pod drobnohledem veřejnosti konkrétní případ řeší. Uchovat si nejrůznější mocenské páky na tyto orgány se politikům docela hodí a jen těžko se jich dobrovolně zbaví. Vzhledem k tomu, že nejsou pod silným tlakem veřejného mínění, aby celý systém změnili, nebude mít případ Jiřího Čunka podle všeho pozitivní vyznění ani v takovéto obecnější rovině.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .