Čtyřkoalice opět sází na negativní volbu

Alespoň z pohledu šancí na dobrý volební výsledek. Na podzim roku 1998 neměla čtyřkoalice žádné společné logo, přesto zaznamenala výrazný úspěch. A v něm jí nezabránila ani skutečnost, že se její program tehdy prakticky smrsknul do jediného bodu. Nabízíme alternativu proti smluvně opozičním partnerům. Pokud se vám nelíbí spolupráce mezi ODS a ČSSD, volte kandidáta čtyřkoalice.

Takováto výzva našla odezvu u spousty voličů a zaručila uskupení KDU-ČSL, Unie svobody, ODA a DEU nejvíce senátorských křesel. Vzhledem k absenci reálného politického programu této účelové koalice šlo před dvěma roky spíše o volbu menšího zla.

To je však v boji o moc podřadné. Daleko důležitější jsou totiž senátní mandáty a těch čtyřkoalice získala ze všech nejvíce. Kdyby se každý z jejích členů ucházel o přízeň obyvatel samostatně, byl by patrně konečný výsledek výrazně horší.

Z tohoto úhlu pohledu je tedy pochopitelné, že čtyřkoalice hodlá použít už osvědčený recept i před dalšími senátními volbami. Tedy, že formálně udrží při životě svoje účelové uskupení a že než na společný program bude znovu sázet na negativní volbu lidí a na netříštění sil.

Výchozí pozice čtyřkoalice může být po dvou letech dokonce výhodnější. Ani ne tak kvůli kvalitě předvedené práce, jako spíše díky značné nespokojenosti lidí s fungováním opoziční smlouvy.

Takže volby do druhé komory parlamentu by se opět mohly nést v duchu výběru menšího zla. A tím podle dosavadních průzkumů volebních preferencí je stále ještě čtyřkoalice.

Proto její představitelé neztrácejí optimismus a znovu věří ve výrazný úspěch. Svědčí o tom například slova šéfa lidovců Jana Kasala po podepsání příslušné dohody o rozdělení jednotlivých volebních obvodů a jejich obsazení konkrétními lidmi.

Cituji: "Vybrali jsme takovou sestavu, která bude mít nejen šanci, ale která bude mít v senátních volbách úspěch." Konec citátu.

Podle strohých čísel volebních preferencí by měla mít čtyřkoalice vítězství v senátních volbách momentálně jisté.

Strohé výpočty však mohou být v konfrontaci s realitou postaveny na hlavu.

Do druhé komory parlamentu se křesla rozdělují podle většinového systému a ten dává šanci na úspěch silným jedincům bez ohledu na stranickou příslušnost. Ostatně příklad nezávislého kandidáta Václava Fišera a jeho triumfální cesta do senátorského křesla to jasně dokazuje.

Proto bude hodně záležet, kdo bude za čtyřkoalici skutečně kandidovat a kdo proti němu bude stát. Pokud se v jednom volebním obvodě sejdou nevýrazní kandidáti bude hrát důležitou roli stranická příslušnost.

V takovémto regionu by mohla čtyřkoalice uspět. Pokud však některá ze stran vsadí na výraznou osobnost, mohla by hrát její stranická příslušnost podřadnou roli.

A právě z tohoto úhlu pohledu bude zajímavé, koho postaví ostatní politické subjekty například proti vysokoškolskému učiteli Holendovi na Rokycansku, nebo jak obecně známí a přijatelní budou v daném konkrétním obvodu komunální politici kandidující za čtyřkoalici.

Jde například o svitavského starostu Brýdla, starostu Lokte nad Ohří Hadravu nebo radního z Českých Budějovic Petra. Pokud se například ODS poučí z chyb před dvěma lety a odpustí si nominaci pro veřejnost už dopředu nepřijatelných kandidátů jakými byli Koukal nebo Kondr mohla by optimistické plány čtyřkoalice hodně zkomplikovat.

Tím spíš, že se KDU-ČSL, Unie svobody, ODA a DEU mají v nejbližší době začít dohadovat o společném programu a lídrovi tohoto uskupení. Dojde-li k tomu, lze čekat jejich veřejné rozpory a zhoršení obrazu čtyřkoalice u veřejnosti.

Její spásou mohou být dvě věci. Jednak čtyřkoalice o potřebě společného programu a lídra hovoří už několik měsíců a nic v tom neudělala, takže jí tato nečinnost klidně může vydržet i do podzimních senátních voleb.

Jednak smluvně opoziční partneři jsou natolik zaměstnáni dělbou moci a snahou o její posilování, že by případných čtyřkoaličních rozporů stejně nedokázali využít. Takže čistě účelové uskupení KDU-ČSL, Unie svobody, ODA a DEU může k podzimním volbám do druhé komory parlamentu hledět s optimismem.