Čtvrtý pokus o sesazení vlády

V dosavadní historii České republiky totiž dosud nikdy nepadla vláda kvůli tomu, že by jí byla vyslovena nedůvěra. S jedinou výjimkou kabinety končily kvůli rozporům buď mezi koaličními partnery, nebo uvnitř jednotlivých stran. Zmiňovanou výjimku tvoří první Topolánkova vláda, která po volbách v roce 2006 vůbec nezískala ve sněmovně důvěru. V tomto kontextu je pravděpodobné, že rovněž už čtvrtý pokus o sesazení koaličního kabinetu v tomto volebním období má opět jen malou šanci na úspěch.

Byť je hlasování o nedůvěře načasováno těsně po krajských volbách. Tedy do doby, kdy nervy budou rozjitřené a kdy ODS velmi pravděpodobně neobhájí všech dvanáct hejtmanských křesel, která jsou ve hře. To může ještě zvýšit napětí uvnitř Občanské demokratické strany a oslabit pozici premiéra Mirka Topolánka. Zároveň sociální demokraté půjdou do boje o svržení vlády posíleni lepším výsledkem, než jaký dosáhli v minulých krajských volbách. Nemají jediného hejtmana, ve většině krajů byl jejich zisk v porovnání s postavením stany na celostátní úrovni velmi nízký. Z toho logicky plyne, že hůř dopadnout prakticky nemohou.

Když se k tomu přidá skutečnost, že ve sněmovně přibylo zákonodárců, kteří se prohlašují za nezávislé, šance na získání sto jednoho hlasu pro vyslovení nedůvěry stoupá. Právě tolik poslanců by totiž pro tento návrh muselo zvednout ruku , bez ohledu na počet přítomných zákonodárců. Momentálně by to skutečně nemusela být nedosažitelná meta. Přesto by bylo překvapením, kdyby se odpadlíci z jednotlivých klubů pustili do dobrodružství s nejistým koncem.

Právě za něj lze pokus o sesazení vlády v současné době považovat. Hlavně kvůli tomu, že se rychle nerýsuje nové a stabilní řešení. Přitom se země od začátku příštího roku ujme předsednictví v Evropské unii a vnitropolitický chaos si nemůže dovolit. Podobně by šlo hovořit v souvislosti se světovou finanční krizí, s jejímiž důsledky se bude Evropa včetně České republiky vypořádávat ještě dlouhé měsíce. Pokud by se opozici podařilo vládě vyslovit nedůvěru, těžko by hned nastoupil kabinet, který by se mohl ve sněmovně opírat o většinu. Sociální demokraté sice nabízejí řešení ve vládě odborníků, která by zemi dovedla k předčasným volbám. K nim se však lze dobrat ústavní cestou jen velmi komplikovaně. A bylo by nešťastné zopakovat chybu z doby po pádu Klausovy vlády na podzim 1997. Tehdy došlo k účelové jednorázové změně ústavy a ke zkrácení volebního období tehdejší sněmovny, což skutečně otevřelo dveře k předčasným volbám. Takovéto zacházení s ústavou je však nepřijatelné.

Je tudíž důležité zdůraznit, že pád vlády by zdaleka neměl znamenat vypsání nových voleb. Vláda odborníků by tak musela zemi spravovat až do konce řádného volebního období, tedy do poloviny roku 2010. V zemi, která by nutně potřebovala provést celou řadu změn, to není dobré řešení. Každý kabinet je totiž z velké části odkázán na parlament. Jen s jeho pomocí může prosadit celou řadu zákonů. Jen s posvěcením Poslanecké sněmovny může například přijmout základní pravidla hospodaření této země, to znamená státní rozpočet. Zjednodušeně řečeno - i vláda odborníků potřebuje silné politické zázemí, minimálně v podobě většiny v dolní parlamentní komoře.

Je až s podivem, jak politici opakovaně matou veřejnost řečmi o snadnosti vyvolání předčasných voleb a o fungování různých úřednických kabinetů. Přitom vláda odborníků bývá většinou používána jako provizorní řešení na relativně krátkou dobu. V českých politických poměrech je pak tato možnost prakticky nepoužitelná. Pokud tedy nemá docházet k opakovanému účelovému zkracování volebního období s pomocí jednorázové změny ústavy. Což by, znovu opakuji, nemělo být v normálně fungujících demokraciích přípustné.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .