ČSSD bude asi vládnout s podporou komunistů

1. duben 2005

Bude Stanislav Gross vládnout s podporou komunistů, či nikoli? Odpověď právě na tuto otázku zastínila všechny ostatní okolnosti, které vyplývají z faktu, že skončila koaliční vláda a že se moci ujímá kabinet menšinový. Přitom na zmiňovanou otázku nelze nyní uspokojivě odpovědět.

Konkrétně proto, že se nedá odhadnout, nakolik se bude Grossův kabinet držet dosavadního programového prohlášení a jaké bude muset činit kompromisy. Pokud bude výrazně naslouchat přáním komunistů a pokud některá křesla Gross obsadí po konzultaci s nimi, pak budou na místě slova občanských demokratů o kolaboraci ČSSD s KSČM. Zatím jsou to však zbytečně silné výroky, které se vrátí stejným způsobem na adresu občanských demokratů. I když hlasování o presidentovi republiky bylo tajné, je zřejmé, že Václav Klaus se dostal na Hrad i s podporou komunistů.

A protože mu ji museli vyjednat představitelé ODS a mohli komunistům za to něco slíbit, mohl by se tento krok rovněž hodnotit jako kolaborace s komunisty, tentokrát však ze strany ODS. Podobná slova by mohla padnout na hlavu všech poslanců, kteří umožnili zvolení Vojtěcha Filipa místopředsedou poslanecké sněmovny. O kolaboraci by se mohlo hovořit rovněž v souvislosti s hlasováním ve sněmovně, kdy některé vládní návrhy neprošly kvůli občanským demokratům a komunistům. Samozřejmě, že motivy obou politických stran byly v drtivé většině hlasování diametrálně odlišné. Totéž platí i v případě jednání o nedůvěře vládě. Komunisté si zkrátka vyhodnotili, že mohou více vytěžit z toho, když se Gross udrží u moci. Jednak si zajistili nebývalou pozornost sdělovacích prostředků. Jednak jim mohou nahrávat výpady z řad lidovců a občanských demokratů o sbližování komunistů se sociálními demokraty.

Právě toto by rádi komunisté dostali do podvědomí co největší části levicových voličů. Jednak mohou sociální demokraty vydírat a bránit jim v některých reformních krocích. Kdyby vládu položili, měli by jedinou jistotu. Zůstali by opět stranou s velmi malým koaličním potenciálem, které by se jednání o nové vládě patrně velkým obloukem vyhnulo. Takže komunisté se logicky hlasování zdrželi a Grossově vládě pomohli zůstat u moci. Jak s tímto gestem naloží, to bude záležet na mnoha okolnostech. Například na projednávání návrhu státního rozpočtu na příští rok.

Ten by mohl být klíčovým bodem dalšího fungování menšinového kabinetu, pokud do té doby nebude vyvoláno další hlasování o nedůvěře vládě. Záleží také na tom, zda nová vláda začne vůbec fungovat. Grossův tým se momentálně rozpadá víc, než asi premiér očekával. Zároveň se do hry snaží dostat president republiky. Alespoň podle ČTK tvrdí, že požádal premiéra Stanislava Grosse o veřejný slib, že s rekonstruovanou vládou předstoupí před parlament s žádostí o důvěru. Veřejný slib požaduje ještě předtím, než přijme demisi ministrů a jmenuje jejich nástupce.

Podle ústavy nemá na kladení podobných podmínek nárok, i když mu v tom ústava ani vysloveně nebrání. Z ducha ústavy rovněž vyplývá, že by neměl příliš otálet s přijetím demise a se jmenováním nových ministrů, i když žádná lhůta v ústavě není. Znamená to, že Grosse obrněného hroší kůží nemůže teoreticky nic přinutit k tomu, aby s novou vládou požádal sněmovnu o vyslovení důvěry. Může tak dojít k paradoxnímu stavu, kdy ministři sice podají demisi, president se k ní jasně nevysloví a ministři budou i dále úřadovat. Tento stav navíc může teoreticky trvat několik měsíců. Zkrátka i pokračování politické krize dokazuje, že se zatím neřeší standardními kroky. Tím se pouze stupňuje zmatek a zaniká fakt, že by země měla co nejdříve začít normálně fungovat.

Třeba kvůli tomu, že Česká republika jako jediný členský stát Evropské unie dosud nerozhodla, kdy a jakým způsobem projedná novou evropskou ústavu. Třeba kvůli tomu, že reforma veřejných financí není ani v půlce cesty a že je v ní potřeba plynule pokračovat. Takže půtky o to, kdo a jakým způsobem drží vládu u moci, mohou sice působit na emoce voličů, ale věcné problémy nevyřeší. A to ani ty, které se týkají komunistů. Politici totiž nebyli dosud schopni vyvinout patřičný tlak, aby se tato strana výrazně zreformovala, nebo byla zakázána. Navíc svým počínáním odrazují politici od voleb čím dál tím více občanů. V konfrontaci s členskou základnou komunistů je pak logické, že při nízké volební účasti zisky KSČM narůstají.

Takže komunisté disponují ve sněmovně takovou silou, že stačí udržet vládu u moci. A pokud politici budou přistupovat k problémům podobně jako k řešení současné krize, je velmi pravděpodobné, že se brzo budou muset bavit s komunisty i o jiných věcech, než pouze o zdržení se hlasování o nedůvěře vládě.

autor: Petr Hartman
Spustit audio