Co má společného golfový míček se zrnkem pylu?

24. září 2010

Ptáte se, co mají společného golfový míček se zrnkem pylu? Zvláštní otázka, jedna z těch, které budí údiv svou neobvyklostí. Jen málokdo si ji položí, většina se nezeptá vůbec. Co jen může spojovat dva objekty, z nichž každý je z jiného světa; golfový míček pro zábavu, zrnko pylu pro zajištění potomstva?

Zrnka pylu existují nějakých sto milionů let, golf je hrou skotského původu a jeho první klub Honourable Company of Edinburgh Golfers byl založen v roce 1744. Obojí se liší také velikostí: průměr golfového míčku je zpravidla 4,26 cm, zrnko pylu měří od dvou po stovky mikrometrů. Golfový míček létá od jamky k jamce poháněn úderem golfové hole, zrnko pylu se vznáší silou větru a nese v sobě samčí genetické poselství z prašníku jednoho květu na bliznu jiného, v němž oplodněním vajíčka začíná zrod nového života. Jak propastné rozdíly, a přece je metafyzicky, vnitřně, něco pojí: potřeba dlouhého letu.

Když golfové hvězdy posílají míček jediným úderem do jamky vzdálené až 180 metrů, délka a přesnost jeho letu není jen dílem mistrovství hráče a síly jeho paží, ale i designu míčku. Povrch golfového míčku není hladký, je pokryt důlky. Na jednom míčku jich může být 300 až 500 a jsou 0,0254 cm hluboké. Důlky bývají tradičně okrouhlé, mohou ale mít i jiný tvar, například šestiúhelník, a podílejí se na aerodynamice míčku. Hloubka důlku je důležitá; i nepatrný rozdíl, jako je 0,002 cm, může významně ovlivnit přesnost dráhy a vzdálenost letu. Úhoz golfovou holí, který trvá jen 1/2000 sekundy, dává míčku směr, úhel vzletu a rotaci. Na letící míček působí zepředu odpor stlačovaného vzduchu silou rovnou té, jež působí na ruku vystrčenou z auta při rychlosti kolem 100 km v hodině. A jsou to právě důlky na míčku, které snižují odpor vzduchu tím, že se jeho jamky "vyplní" vzduchem a míček svou zpětnou rotací snižuje odpor vzduchu a napomáhá jeho vztlaku, podobně jako je tomu u křídla letadla. Díky rotaci je proudící vzduch tlačen pod míček a ten je jím nadnášen. Rotace míčku se podílí 50 procenty na délce letu, dalších 50 procent je dílem důlek.

A zrnko pylu? I ono potřebuje daleký let až k lepkavému povrchu blizny, na níž se z něj uvolní spermie a hluboko v blizně oplodní vajíčko. Poprvé na to upozornil prof. Rudolf Jakob Camerarius (1665-1721), profesor medicíny a ředitel botanické zahrady v Tübingenu. Jako první upozornil na sexualitu rostlin a vyslovil zásadní otázku: Co se skrývá v zrnku pylu a jak hluboko proniká do samičího orgánu? K milostným hrátkám vyzbrojila matka příroda zrnko pylu důlky, některé křidélky, nebo k jeho transportu vyselektovala opylovače. Proto v období květů létá, plachtí nebo se nosiči přepravují miliony neviditelných pylových milenců za svými vyvolenými.

Ten čas námluv je pro mnoho lidí obdobím nemoci zvané alergie na pyl. Teče jim z nosu, trpí suchým kašlem až astmatem a nenávidí květy. Počet alergiků stoupá - proč? Proč víc než u předků v jeskyních? Je více květů a ve vzduchu více pylu? Sotva. Máme rádce a poradce na zdravé jídlo i doplňky stravy, osobní hygienu a délku spánku a vakcíny, které nás ochrání před nákazou, jsme téměř dokonalí a zranitelní. Mnoho neznámých.

To palynoložka Dr. Vlasta Jarkovská z Brna, která studovala zrnka pylu v půdě zastavěných částí Prahy, určila s větší přesností dietetické zvyklosti a rostlinnou složku jídelníčku tehdejších obyvatel města a navíc i geografické pásma obchodu s rostlinkami a zeleninou sahající až na Balkán. Ptáte se, co dělá pylové zrnko nezničitelné i po dlouhé miliony let a proč jsou hlavním průkazným materiálem paleobotaniky, jež studuje rostlinný kryt v různých historických dobách v dané geografické lokalitě. Obal zralého pylového zrnka je tvořený ze dvou vrstev, venkovní zbudované z exinu, jenž ochrání pylové zrnko i před jeho natrávením v zažívacím traktu člověka. Bizarní tvary pylu se pak nacházejí v lidské stolici a parazitologové vyšetřující stolici hledí na podivná, předtím nikým nepopsaná "vajíčka" parazitů. Jenom některé z nich napadne, proč pořád ve stejnou roční dobu.

Na začátku jsme si položili otázku, která vyloudila úsměv a údiv. Na konci jsme došli k pletenci vztahů, vazeb, ponaučení a porozumění. Vidíte, nejsou hloupé otázky, jenom ti, kteří se neptají.

autor: Michal Giboda
Spustit audio