Co jsou to škamna?
Zatím co vy ráno ve škole usedáte do lavic, vaše praprababičky a prapradědečci zasedali do školních škamen.
Možná si teď říkáte Cože? Do čeho si to sedli? Do kamen? A nebylo to nebezpečné? Nebojte se, o žádná kamna se nejednalo. Škamna jsou totiž totéž co lavice. Je to jen starší výraz – jinak řečeno slovo, se kterým byste se mohli setkat třeba v knížce Babička od Boženy Němcové.
A jak vypadala taková stará školní lavice neboli škamna? Stůl byl mírně zešikmený a nechyběl v něm malý otvor na lahvičku s inkoustem, do které se namáčelo pero, aby žák mohl psát. Židle nebyly volně, jako dnes, ale byly dole na podlaze, spojeny kovovými tyčemi se stolem. Sedátka byla často sklápěcí, tak, jak to znáte třeba z divadla.
Jestli se kdysi žákům ve školních škamnech sedělo pohodlně nevím, ale troufla bych si říct, že v nich seděli docela rádi, protože si mohli odpočinout od práce na poli a v hospodářství.
Tak hurá do školy a pozdravujte škamna. Teď už totiž víte, co to je, protože jste si to zapsali za uši.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.