Co je v zájmu celku?

Zájmem celku by měla být silná a akceschopná vláda, která by provedla celou řadu nezbytných reforem a která by zajistila prosperitu občanů na co nejdelší období. Když se člověk podívá na rozložení sil ve sněmovně po volbách, moc variant silné vlády tam nenalezne. Pokud budeme brát za bernou minci, že lidovci a zelení by nešli do koalice se sociálními demokraty, která by se opírala o podporu komunistů, zbude nám možnost jediná. Tou je tzv. velká koalice ODS a ČSSD. Tedy sestava tvořená politiky ze dvou opačných částí spektra, kteří mají na řadu věcí odlišné pohledy.

Pokud by měli spolu vládnout, museli by činit celou řadu kompromisů a je otázkou, zda by se k nějakým zásadním reformním krokům odhodlali a pokud ano, zda by se na nich dohodli. Například klopotná snaha křesťanských a sociálních demokratů v Německu prosadit změny sociálního systému příliš optimismu nevyvolává. Ani to by nemuselo být zásadním argumentem, proč by složitá povolební situace v České republice nemohla být vyřešena spoluprací občanských a sociálních demokratů.

Pádnějším argumentem mohou být historické zkušenosti s tzv. opoziční smlouvou. Samozřejmě otevřená koaliční spolupráce by formálně vypadala jinak. Podstata by se však lišit nemusela. Řeč je o obavách z parcelace moci. K ní v dobách opoziční smlouvy došlo. ODS s ČSSD se podělila o zákulisní vliv nejenom na ministerstvech, ale i v nejrůznějších významných institucích. Když se k tomu přidalo smazání ostré čáry mezi vládou a opozicí, výsledkem bylo znechucení společnosti politikou.

Dlouhotrvající řešení volebního patu sice může podobný pocit rovněž vyvolat, přesto velká koalice občanských a sociálních demokratů by mohla vyvolat ve společnosti ještě větší frustraci. Sociologové totiž po volbách tvrdili, že velmi dobrý výsledek ODS a ČSSD byl dán také tím, že se proti sobě ostře vyhrotili. Z průzkumů rovněž vyplynulo, že občanští demokraté těží z toho, že odolávají vábničce v podobě spolupráce se sociální demokracií. Rovněž nejrůznější předvolební skandály vyvolávají pocit, že jde nejenom o boj o moc, ale i o způsob prošetření afér. Pokud by došlo ke vzniku velké koalice, mohla by mít veřejnost pocit, že zahrání kauz do autu bylo jedním z motivů vzniku vlády ODS a ČSSD.

Takže na jedné straně misky vah leží neurčité a málo pravděpodobné přísliby reformních kroků, na druhé straně pak tvrdá rána voličům a masivní otřes důvěry v politický systém. Zkrátka, zdá se, že zájem celku, tedy vznik silné a akceschopné vlády není momentálně uskutečnitelný. Potvrzují to i slova občanských demokratů, že velká koalice nepřichází v úvahu. Jejich politickou sebevraždou by bylo, kdyby přijali nabídku ČSSD, že podpoří jejich menšinovou vládu. Znamená to, že dohoda občanských a sociálních demokratů je v tuto chvíli málo pravděpodobná.

Mirek Topolánek má tudíž velmi zúžený manévrovací prostor. Ten mu omezil i prezident republiky. Konkrétně tím, že ho hned jmenoval premiérem. Topolánek tak nemůže vyjednávat o vládě v jejímž čele by byl nestraník a která by byla složena tak, aby mohla být vydávána za úřednický kabinet mající zemi dovést k předčasným volbám. Topolánkovy šance na úspěch jsou tak velmi nízké a nebylo by překvapením, kdyby druhý pokus zkrachoval a následoval by pokus třetí. A na schopnostech politiků by záleželo, zda by ho proměnili ve vyvolání předčasných voleb, nebo zda by někdo získal na svoji stranu potřebnou většinu a začal by vládnout.

V druhém případě je opět velmi sporné, zda by to bylo v zájmu celku, mám-li použít slova prezidenta republiky. Kabinet by se patrně opíral o křehkou většinu. Pokud by byla založena na přeběhlíkovi, nebylo by to stabilní řešení. Pokud by lidovci nebo zelení kývli na nějakou formu spolupráce s KSČM, mohli by mít do budoucna problémy s voličským zázemím. Pokud by přece jenom při třetím pokusu došlo k formě spolupráce ODS a ČSSD, hrozila by už zmiňovaná frustrace občanů. V zájmu celku by tak podle všeho bylo, dojít klasickou ústavní cestou k předčasným volbám. Rozdat karty znovu a věřit, že po volbách budou síly rozloženy tak, aby umožnily vznik vlády, která by se mohla opírat o hlasy z jedné části politického spektra. A je jedno, zda z levé či pravé.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .