Co je nejnebezpečnější vědecká myšlenka?

Tak zní otázka pro rok 2006, kterou každoročně vyhlašuje americká organizace Edge.

Navrhl ji Steven Pinker, profesor psychologie na Harvardské univerzitě, který se zabývá výzkumem vztahu jazyka a poznávání, o čemž napsal šest knih. Edge požádala o odpověď 119 osobností z nejrůznějších oborů, které patří do kategorie "kdo je kdo" z okruhu vědců a vědecky orientovaných myslitelů z celého světa. "Co je podle tvého názoru pravda, i když to nemůžeš dokázat" zněla otázka pro rok 2005. Odpovědělo na ni 120 osobnost, z jejichž odpovědí vznikla kniha What We Believe But Cannot Prove: Today's Leading Thinkers on Science in the Age of Certainty; John Brockman (editor). Další otázky pro jednotlivé roky si zájemci mohou přečíst na webu Edge v sekci The World Question Center.

Co je nadace Edge podněcující lidi po celém světě, aby se v rozměru položené otázky zamýšleli nad stavem světa, nad problémy, které ho sužují, i nad stavem racionálního poznání a duchovního rozvoje, a tím podporující intelektuální a sociální pokrok? Edge vznikla v roce 1988 v USA na platformě "The Reality Club", neformálního sdružení kreativních myslitelů. Jde o lidi, kteří mají potenciál zformulovat vlastní názor na základě poznatků z umění, literatury a vědy. Členové The Reality Club představují jedince se schopností identifikovat a zformovat novou skutečnost, představit opravdovou a autentickou realitu, a nikoli tlumočit myšlenky "z druhé ruky", tj. názory a poznatky, které nám denně předkládá masová kultura. Jsou to lidé, které můžeme zařadit do myšlenkového proudu známého pod pojmem "třetí kultura". Tohoto výrazu poprvé použil britský historik vědy C.P. Snow. V roce 1959 publikoval známou knihu Dvě kultury, v níž identifikoval existenci "dvou kultur": jednak kultury intelektuálů, "lidí od pera", a jednak kultury vědců. Tyto dva světy kráčely vedle sebe, ale málokdy se sešly.

Pro ilustraci uvedu příklad z knihy C. P. Snowa: "Při obědě v Oxfordu "intelektuálové" mluví o lidech sedících u druhého stolu. "Aha! Ty myslíš tamty, to jsou matematici, s těmi my nemluvíme!". Autor své názory v roce 1964 revidoval a v novém vydání knihy použil výrazu "třetí kultura". Označil jím vymodelovaný nový kulturní proud, v němž se literární intelektuálové propojují přímo s vědci. V praxi k tomu nikdy nedošlo. Výraz "třetí kultura" oživil kulturní impresário John Brockman, jehož kariéra je spojena s avantgardou ve světě umění, vědy, softwaru a Internetu. Je editorem mnoha knih brilantních světových myslitelů pohybujících se na hraně mezi vědou a uměním, jejichž obsah odpovídá pojmu třetí kultura.

Autory takových knih, nebo esejů budoucích knih, jsou lidé, kteří nestojí pouze na vrcholu netradičního průkopnického myšlení, ale sami tento vrchol představují. Jsou to lidé, kteří dokáží zformulovat objevnou, netradiční teorii v oboru, který není jejich profesí, a napsat o tom. Např. Peter Galison je autorem knihy Einstein's Clocks and Poincaré's Maps: Empires of Time. Popisuje v ní výjimečnost prolínání filozofie, fyziky a technologie jako silných podnětů pro činy a logické uvažování na začátku tohoto století. S francouzským matematikem H. J. Poincaré se přátelil nejen Einstein, ale i Pablo Picasso (a také Slovák M. R. Štefánik). Podle tvrzení Artura I. Millera, autora knihy Einstein, Picasso: Space, Time, and the Beauty that cause Havoc, Picasso ovlivněn existencí časoprostoru, hledal novou formu pro své výtvarné vyjádření. Poprvé to předvedl na plátně Avignonské slečny, kde na tvářích dvou dívek vpravo porušil základy dvourozměrného prostoru a přiřadil třetí - časoprostor. Zrodil se nový výtvarný směr - kubismus.

V poslední době vidíme i v Čechách vzrůstající podíl vědců na analýze a výkladu současných společenských a existenciálních otázek. Postupně tím vytěsňují intelektuály a umělce z pozic "elit národa", jež si dlouhou dobu přivlastňovali. Přiznává to i Jáchym Topol a vysvětluje to přitažlivostí témat, o nichž vědci píší, zejména pro mladší generaci. Hladovějící po poznání, po tajemnu skrytém ve vědě, dokážou lépe nasytit lidé na pomezí vědy a umění než hermeneutičtí básníci. Vzniklo dokonce i občanské sdruženi přemosťující vědu s uměním (www.sciart-cz.tk).

Za jednu z nejprovokativnějších odpovědi na otázku roku 2006 : Co považuje za nejnebezpečnější myšlenku?, může posloužit odpověď Craiga Ventera, zakladatele společnosti Celera Genomics,která se podílela na Human Genome Project a který v červnu 2005 zakládá a spolufinancuje Synthetic Genomics, kde se usiluje modifikovat mikroorganizmy k produkci etanolu a vodíku, alternativních zdrojů energie. Craig napsal, že poznání toho, že základy naší osobnosti a chování máme vepsané v genech, může vyvolat konflikt ve společnosti. To, že vlastnosti jako osobnostní rysy, jazykové a vyjadřovací schopnosti, inteligence, kvalita paměti a vlohy pro sport mají genetický základ, jsou ve společnosti nežádoucí. "Nebezpečí je ukryto v tom, co víme: nerodíme se stejní". Další odpovědi jsou publikovány na online webovém časopisu Edge.

Hledání netradičních odpovědí na netradiční otázky je znakem kreativity. Takový proces poznávání pak posouvá společnost založenou na znalostech směrem ke společnosti kreativní. A tahle společnost vlastní daleko větší bohatství, než představují nerostné suroviny - totiž bohatství nevyčerpatelné.