Co cítí a jak argumentuje prezident republiky

To se ostatně dalo čekat. Pan prezident také neřekl nic nového. Zato dal tomu, co říkal vždycky, důraznější podobu. Například takovouto (cituji): "Vstup ČR do EU je jedno z nejfatálnějších rozhodnutí našich dějin. Kdo to bagatelizuje, je naprosto nezodpovědný člověk, který by se měl zardít a zastydět. Ano, já jsem tím, že jsem náš vstup do Unie nepřivítal jásáním na Karlově mostě, nýbrž s vážnou tváří na vrcholu Blaníku, vyslal určitý signál. Samozřejmě jsem to udělal s plným vědomím těch konotací. Ano, šel jsem tam s tou legendou o blanických rytířích přesně v tom významu, který v naší zemi zná každé malé dítě. Protože to považuji za tak zásadní věc, že jsem se i použitím této legendy pokoušel lidi probudit a trošku jimi zatřást" (konec citace).

Vezměme to popořádku. Nazveme-li rozhodnutí, které ovlivní běh věcí příštích, fatálním, pak náš vstup takovým jistě je. Je-li jedním z nejfatálnějších, to ukáže čas, ale i to je možné. Dějiny jsou ostatně těch nejfatálnějších rozhodnutí plny. Škoda, že pan prezident neuvedl pro srovnání nějaká další nejfatálnější rozhodnutí. Máme jich totiž za sebou desítky.

Připouštím, že někdo může náš vstup do EU bagatelizovat, ale sám jsem nikoho takového nepotkal. Znám lidi, kteří s ním spojují naději, jiným je zdrojem obav, ještě jiní jsou bezradní a není jim z toho dobře, ale nebagatelizoval jej nikdo. Samozřejmě ani pan prezident. Naopak, měl potřebu vyslat signál. Jaký, bylo-li třeba se dovolávat pověsti o rytířích, kteří nám prý přijdou na pomoc, "až bude v Čechách nejhůře", jak praví pověst?

Proč se tento znamenitý muž, který se tak rád prezentuje jako silná individualita a jako racionální, kritický, ba exaktní myslitel, najednou dovolává mýtu, který je výtvorem přacího myšlení? Proč oslovuje hluboce zakořeněné kolektivní emoce, což je metoda populistických demagogů? A proč je v tomto ohledu mezi hlavami států, i těch srovnatelných s naším, takovou výjimkou? Pravda, zcela osamělý není. I jinde v Evropě jsou politici, kteří varují před vstupem do U neméně naléhavě. Až na britské torye ale stojí v čele stran, obecně pokládaných za politickou periférii. Přiznám, že tato podobnost mě u mého prezidenta netěší.

Když Václav Klaus konstatuje v EU deficit demokracie, čili nedostatečný mandát některých jejích funkcionářů, Alexandr Kramer mu oponuje (cituji): "Není deficitem demokracie, když se náš občan nemůže domoci svého práva před českými soudy - a není přínosem pro naši demokracii, když mu k tomu pomohou evropské soudy? Nebylo deficitem demokracie tunelování, umožněné naší děravou legislativou - a nejsou v tomto směru přínosem standardy, které od EU přebíráme? Není deficitem demokracie korupce, s níž se těžce potýkáme - a není přínosem pro naši demokracii protikorupční evropská morálka, kterou se doufejme, "nakazíme"? (konec citátu).

Prezidentova reakce je takováto (cituji): "Pane redaktore, pokud byste chtěl přednášet tyto věci na nějakém shromáždění zfanatizovaných levičáků na náměstí, tak je to jistě možné, ale že je vyslovujete vážně jako otázky adresované prezidentu ČR, to mi připadá skoro neuvěřitelné." - A o kus dál: "Vy jste použil jisté falešné, prázdné a laciné nálepky jako deskripci situace v ČR." (konec citování). Všímám si, že tento člověk, který co chvíli brojí proti elitářství, zde v postoji uraženého Veličenstva plísní svého partnera jako nezdárného kluka. Kromě způsobu komunikace si ale všímám ještě pozorněji jeho osobité tvorby životní zkušenosti a způsobu vidění světa. Tento člověk je hlavou státu a prý mu důvěřují tři čtvrtiny našich občanů. Mně to přesto dělá starost.