Co bude s Belgií?

Právě uhlí a metalurgie byly základem hospodářské prosperity valónské části Belgie. A také francouzského severu, zejména Lotriňska, abychom si udělali úplný obrázek o tom sociálně neblahém historickém okamžiku. V celé Evropě postihl kolaps metalurgie a těžby uhlí snad nejvíc právě región, jehož je Valónsko součástí. A podepsal se citelně na dalších kapitolách dějin tamních národů.

Obyvatelé vlámské části Belgie, orientované na obchod, na styk se zámořím šli kupředu rychleji. Nepocítili tolik škody, které utrpěl belgický těžký průmysl s těžištěm ve Valónsku. Krom toho Vlámové představovali větší polovinu belgické populace. Snad tedy mělo svou logiku, že souběžně s prohlubováním rozdílů mezi valónským jihem a vlámským severem, usilovali Vlámové – úspěšně - o změny v legislativě. takové změny, který by stále zřetelněji směřovaly k samostatné správě každé z obou částí země. V r. 1970 poprvé odděluje obě komunity jednu od druhé ústava. Následují další čtyři kardinální reformy státních institucí – v letech 1980,89,93 a 2001. Jejich konečným výsledkem je fakt, že článek jedna belgické ústavy říká od té doby „Belgie je federální stát, složený z komunit a regionů“. A pokračuje v tomto smyslu: moc ve státě nepřísluší výhradně federální vládě a federálnímu parlamentu, ale různým instancím, které věci ve své kompetenci spravují autonomně. Jinými slovy, Vlámové dosahovali v průběhu poválečných desetiletí pozvolna čím dál větší samostatnosti. Na druhé straně centrální moc ztrácela čím dál víc schopnost vyrovnávat handicapy jedněch z prostředků všech. Ale cesta Belgie k decentralizaci a k rozdrobení kompetencí ještě, jak teď vidíme, nedospěla ke konci.

Předčasné volby rozhodly: v Belgii začíná další etapa oddělování Vlámů od Valónů. Zda se v ní vítězům voleb podaří dojít až na hranici definitivního rozdělení země, to se teď bude rozhodovat v politickém souboji socialistů s Novou vlámskou aliancí. Ve Valónsku zvítězili socialisté, ve vlámské části Belgie – hlasy se počítají odděleně - vyhrála N-VA (Nová vlámská aliance), mladá strana vzniklá teprve před jedním desetiletím. Pro svou otevřeně hlásanou myšlenku efektivního rozdělení země získala přibližně 30% vlámských voličů. Hned po volbách ale vůdce Nové vlámské aliance, N-VA, devětatřicetiletý historik a politický radikál Bart de Wever, svou rétoriku zmirňuje. Přiznává, že 70% Vlámů ho nevolilo, a jakoby tím říkal, že jeho mandát zase není tak silný. Ve skromnosti ale nejde moc daleko, jen teď prezentuje svůj cíl jemněji. Tisk cituje především tyto jeho věty: Nikdo nemá zájem na tom, aby byla Belgie paralyzovaná. Ke svému cíli půjdeme postupně. Ještě není čas zemi rozdělit. De Wever se ale konečného cíle, tedy rozštěpení Belgie, nevzdává. Postupovat bude prostě takovým tempem, jaké mu Belgičané dovolí.

Tak mě napadá, co by se asi dělo v Evropské unii, kdyby vlámský radikál Bart de Wever a s ním 30 procent vlámských voličů – což představuje 17 procent celkového počtu belgických voličů – kdyby tato menšina dosáhla svého a přivedla Belkgii k zániku? Byly by oba nové státy nuceny podat si přihlášku do Evropské unie? A musely by projít několikaletým přístupovým procesem a splnit tři desítky kapitol, dokázat, že naplňují kodaňská kritéria a tak podobně? Vlády nových dvou států, vzniklých na troskách Belgie, by se asi v současné krizové době nevyhnuly otázce, jak se podělily o devadesáti devítiprocentní státní dluh, který momentálně nad Belgií visí jako černý mrak? Situace by byla o to zajímavější, že oba noví adepti členství v Unii by už jako platidlo používaly společnou evropskou měnu. A ta je, jak už je dnes dobře známo, velmi citlivá na jakékoli znejistění. Co kdyby pak třeba Sarkozy požadoval, aby o přijetí následnických států zadlužené Belgie do EU rozhodovali Francouzi v referendu? Požaduje to v případě Turecka, přičemž argumentuje tím, že by to byla obvyklá praxe u přijímání budoucích uchazečů o členství v Unii.

Podobných komplikací by se jistě při případném novém vstupu následníků Belgie do EU našlo dost. Ani by je nikdo nemusel hledat. Kdyby se pak rozpad Belgie a přihlášení nových dvou států ke členství v Unii odehrávaly zrovna v době příštích belgických voleb, někteří z těch vlámských voličů, kteří dnes pro rozdělení států horlí, by si možná podstoupení takových rizik rozmyslelo a N-VA by podruhé volby nevyhrála.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.