Civil!

V lednu jich má mít armáda na dvaadvacet tisíc a dalších dvacet tisíc civilních zaměstnanců. Potud formální stránka té informace. Samozřejmě, že se zavedením profesionální armáda se -kupodivu pojednou, nikoli v průběhu mnoha předchozích měsíců, kdy se o celé této proměně dobře vědělo - se objevila řada různých zádrhelů...

Nechme stranou vděčné a věčné téma, k čemu je malá profesionální armáda dobrá, především, co se případné obrany státu týče. Lidová odpověď na tuto otázku je krátká, jednoslovná a nepublikovatelná... Obecně si zřejmě vystačíme s odpovědí v tom smyslu, že armáda je prostě jedním z atributů, který stát dělá státem.

Nechme stranou i diskutabilní a diskutované téma akceschopnosti různých složek armády, nechme stranou rozdíly mezi službou v zemích českých,moravských a slezských, a mezi službou pod mezinárodní záštitou. Jednoznačně je armáda pro všechny výhodně použitelná při katastrofách neválečného typu, jak to v minulosti prokázala při nejméně dvojích povodních.

Ale jeden z těch zádrhelů je opravdu zvláštní. Zároveň s ukončením povinné vojenské služby, skončila i tzv. náhradní vojenská služba, lidově řečeno - "civilkáři". I objevil se - leckde, ne všude - problém. Jako by všichni odpovědní činitelé, vládou počínaje, přes ministerstvo zdravotnictví, až po jednotlivá zdravotnická zařízení, vůbec netušili, že je může něco takového, jako že jim ze den na den zmizí levná pracovní síla.

Mladí muži, kteří nechtěli strávit rok života někde v kasárnách, sloužili (jako by za trest) rok a půl v rozličných ústavech zdravitních i zaopatřovacích, za průměrnou mzdu kolem 3.500 korun českých. Vím, drsňáci v tuto chvíli namítnou, že raději měli jít plnit tu známou "službu vlasti", ale lidé nemají všichni toto (téměř sto čtyřicet let praktikované) nastavení ke službě ve vojsku.

Civilkáři byli zkrátka, ultralevnou pracovní silou, na kterou ve svých rozpočtových rozvahách spoléhala řada nemocnic, ústavů sociální péče, a podobně. Ruku na srdce, za ty peníze vám nepohne rukou ani hodně prácechtivý zahraniční dělník... Křik o tom, že nyní budou civilkáři chybět na místech, kde v podstatě zadarmo pracovali, je pokrytecký.

Nabízí se spíše otázka, proč - když o konci povinné vojenské služby bylo rozhodnuto už dávno - se právě ta zdravotnická a sociální zařízení, která nyní hořekují, nepřipravila na příchod jiných poměrů. Neříká se tomu náhodou přestrukturování rozpočtu, nebo něco na ten způsob?

Podobně - zdravotnické pojišťovny měly přece dávno udělat totéž... Mimochodem - za stamilióny, které pojišťovny dokázaly (a umí to neustále) utratit za vlastní komfort (např. v podobně výstavních paláců) by se dala pořídit malá armáda slušně placených lidí na místech, kde dosud sloužili polootroci v podobě mládenců v náhradní vojenské službě.

A to se skoro nechce připomínat, že na tuto náhle vzniklou, leč dlouho plánovanou vojenskou operaci, mělo s patřičným předstihem reagovat i ministerstvo zdravotnictví, i když to má kaskádovitou a z ministra na ministra a na ministra a na ministryni starost o to, jak nevyrobit novou a funkční koncepci zdravotnictví, schopného fungovat v tržním prostředí a zároveň splňovat nároky sociálního státu....

Onen tradiční pokřik: "Civil!" tedy zazněl naposled. Jen jako divnou ozvěnou se ještě nějaký čas bude z různých míst ozývat: "Civil!-káři, kde jste?"