Čínské oslavy - 60 let komunismu

Pravděpodobnější je však logické zdůvodnění, že se vedení země bojí ponechat oslavám volný průběh: vojáci by nemuseli uhlídat klid a občané by mohli, přes veškerou loajalitu, kterou se Číňané vyznačují vůči své zemi, dát najevo co si opravdu myslí o vedení státu.

Zatímco svět trpí recesí a nezaměstnaností, Čína od roku 1979 prudce stoupá po žebříčku ekonomické prosperity. Letos se sice neočekává dvouciferný růst HDP, jak tomu bylo v posledních letech, ale předpokládaných šest procent představuje nárůst, kterého Česko dosáhlo krátkodobě v letech tučných krav. Další úspěchy jen tento trend potvrzují.

Čína zaujímá po Spojených státech a Japonsku třetí místo ve velikosti HDP. Očekává se, že letos v exportu předstihne Německo, které si drží světové prvenství už od roku 2003. Mezi padesáti nejlépe hospodařícími firmami se podle letošního žebříčku časopisu Forbes, nachází v asijskoaustralském regionu šestnáct čínských firem. Pro srovnání: tradičně první japonské firmy se na žebříčku umístily pouze čtyři. Státní rozpočet vykazuje dlouhodobě přebytky, v současné době je to přes dva biliony dolarů. Neudiví tedy, Peking je největším věřitelem Spojených států. A v této souvislosti také nepřekvapí, že Empire State Bilding se v noci na 1. října rozzářil rudě a žlutě. To prý na počest čínského lidu, ale v zásadě na oslavu šedesátého výročí existence komunistické Číny.

Někdy nám může připadat, že některé čínské nápady jak ušetřit, jsou bizarní. Třeba si vymysleli a prosazují letadla, v nichž pasažéři budou cestovat vestoje. To proto, aby se jich tam vešlo co nejvíc a lety byly co nejlevnější. Přidržovat se budou držadel jako v tramvaji a kvůli bezpečnosti se budou připoutávat k deskám instalovaným v řadách podél trupu letadla. Není to k smíchu. Létání vestoje na čínský způsob už zvažují i některé evropské aerolinky.

Na slavnostní přehlídku bylo pozváno 30 tisíc hostů, ale zpravodaj České televize Tomáš Etzler přímo mezi obyvateli Pekingu zaznamenal názor, že oslavy vzniku lidové republiky probíhají bez lidu. O to větší byla na odiv vystavena vojenská síla čínského režimu. Moderní rakety, letadla, vše čínské výroby... Režim jednoho dítěte a touha čínských rodin mít mužského potomka naplnily varování prognostiků, že v Číně vyroste generace mladých mužů, pro které nebude jiné uplatnění než v armádě. Snad proto, při pekingské přehlídce komentátoři opakovaně uváděli, že mezi pochodujícími vojáky jsou i ženské sbory. Režim tvrdí, že vojáci statisícové armády mají pouze obranné úkoly, ale nikdo v širokém asijském okolí Čínu neohrožuje.

Má-li někdo na asijském kontinentu právo bát se, pak jsou to malé národy, jejichž existence je ohrožována velkou Čínou. Za všechny lze zmínit Tibeťany a Ujgury. Celkem žije v Číně 56 etnických skupin, ale jejich usměrnění, abych neřekl potlačení, si nevyžaduje tak velkou a moderní armádu, jakou disponuje komunistický režim. Ten veškeré odsudky, že nedovoluje nečínským etnikům a dokonce bývalým státním útvarům rozvíjet se podle svých staletých tradic, odmítá s tím, že je to v zájmu pokroku. S tím lze souhlasit asi stejně, jako když brazilské pralesní indiány vyrveme z jejich přirozeného prostředí a donutíme je, aby žili v naší civilizaci. Často se při této příležitosti používá úsloví o třískách, které létají, když se kácí les. Není divu, že do některých částí Číny během oslav nemůže vycestovat ani rodilý Číňan.

Obyvatelé Pekingu žijící podél trasy přehlídky se na ni nesměli dívat z otevřených oken a z balkónů. To snad nejlépe dokládá, že režim se nebojí ani tak národnostních menšin jako spíše většinových Číňanů. Zvykli jsme si říkat, že čínský režim je komunistický. Pravdou je, že včele země jsou komunisté, kteří se drží zuby nehty moci, k tomu potřebují armádu, ale režim komunistický není. Snad proto prosperuje. Připomíná mi to Chile generála Augusta Pinocheta. Pod vojenskou taktovkou bylo snazší než v demokraciích provozovat úspěšně státní kapitalismus. A to je i příběh Číny a snad i vysvětlení, proč Peking potřebuje tolik vojáků, kteří by každého odpůrce prostě utloukli čepicemi.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .