Chytrý písek jako materiál pro transformery

Odborníci z Laboratoře distribuované robotiky na MIT své mikrosoučástky nazvali “chytrými granulemi”. Jde o autonomní malé krychličky, které uvnitř mají drobný mikroprocesor a které se umějí navzájem spojovat pomocí tzv. elektropermanentních magnetů. Tyto magnety je možné impulsem elektrického proudu zapnout či vypnout. Pokud se podaří takové chytré granule dále zmenšovat, došli bychom k představě “chytrého písku” a nakonec i “chytrého prachu”. Při tak výrazném zmenšování ale není jednoduché zachovat alespoň minimální nutnou výpočetní sílu mikrosoučástek.

Zkopíruj. Cokoliv

Vědci zkoušeli své rozptýlené mikroroboty na následujícím úkolu: do hromady chytrých granulí položili určitý objekt. Mikroroboti naprogramovali tak, aby nejdřív změřily a prostorově zmapovaly vložený objekt. Potom měli díky spojené výpočetní síle a vzájemné komunikaci vytvořit zvětšený prostorový model daného objektu. Vědci při tom mohli zvolit, jak velká má kopie předmětu být.

Součástky, které byly při stavbě kopie zbytečné, se mohly od aktivních granulí oddělit, zůstaly stranou do chvíle, než byly při stavbě využity. Stejný rekonstrukční algoritmus je možné využít opakovaně pro výrobu více kopií. Je možné ho i zcela vypnout, pak se vzniklé objekty opět rozpadnou na své základní součástky.

Odborníci svoji metodu demonstrují také v počítačových simulacích. Je úžasné, že všechny krychličky jsou schopny komunikovat a zpracovávat informace společně, ať už se nacházejí v jakékoliv části prostoru. Je zajímavé, že spíše než skládání či přidávání jednotlivých kostek jako ve stavebnici se kolektivní činnost chytrých oblázků podobá spíše postupu kameníka nebo sochaře - přebytečné kostky jsou ze souvisle vyplněného prostoru postupně odebírány.

Zdroje: Physorg.com, Popular Science, MIT