Chvalovský a fotbalová chobotnice

Zhruba v tomto duchu se nese argumentace lidí, kteří se snaží hájit šéfa Českomoravského fotbalového svazu. Jedná se vesměs o jeho blízké spolupracovníky. Ostatní lidé z fotbalového hnutí se až na výjimky vyjadřují velmi opatrně. Vzhledem k poměrům panujícím v zákulisí tohoto sportu je jejich obezřetnost pochopitelná. Většinou se bojí, že kdyby otevřeně hovořili, obrátilo by se to proti nim.

Ostatně ve čtvrtek dostali názorný příklad. Na nedávné valné hromadě Českomoravského fotbalového svazu vystoupil s kritikou poměrů v české kopané funkcionář Bohemians Praha Luděk Klusáček. Hovořil o korupci. Byl vyzván, ať předloží důkazy. K uplácení většinou nedochází za asistence několika svědků a předání peněz nebývá završeno písemným dokladem. Podobné případy končí tvrzením proti tvrzení. V mnoha fotbalových kauzách došlo dokonce ke ztrátě paměti. V prostředí, které silně připomíná mafii, je to nejlepší způsob, jak přežít.

Klusáček na nepsaná pravidla hry zapomněl a Bohemians se to asi vymstí. Čtvrteční vydání Večerníku Praha přineslo na titulní straně informaci o tom, že jeden bývalý hráč a někteří funkcionáři Bohemians jsou podezřelí z pojišťovacího podvodu.

Náhodou aféru rozvířily noviny, které mají blízko k jinému pražskému fotbalovému klubu. Shodou okolností se o něm ve fotbalových kruzích často hovoří v souvislosti s podivnými zákulisními praktikami.

Mafiánské způsoby ve fotbalovém zákulisí dokresluje také další případ. O nezdravých poměrech v české kopané se už měsíce snaží otevřeně hovořit bývalý reprezentant Milan Luhový. Vysloužil si za to nálepku škůdce. Nezůstalo pouze u ní. Luhový měl být zdiskreditován jako agent komunistické vojenské špionáže. Nevyšlo to. Následoval pokus fotbalového svazu o pošpinění Luhového jména ve Španělsku. V této zemi Luhový několik let působil. Získal zde velmi dobré renomé a také zajímavé kontakty. Dehonestující dopis byl poslán dokonce oficiálně jménem Českomoravského fotbalového svazu. Bez úspěchu.

Zkrátka kritizování poměrů v české kopané je rizikovou záležitostí. Většina lidí si ji rozmyslí, nebo je raději z osobních důvodů opatrná. Stačí připomenout potíže prvního místopředsedy svazu Jana Gottwalda v obchodech s Chemapolem. Nebo neprůhledné transakce firem Setuza a Milo, jak je připomíná čtvrteční Mladá fronta Dnes. Pohled do obchodního rejstříku zase napoví, že ve vedení některých Chvalovského obchodních společností působil nebo působí generální sekretář Českomoravského fotbalového svazu Luděk Macela.

Pokud tito lidé nechtějí ohrozit sami sebe, musí se snažit, aby se poměry v české kopané výrazně nezměnily. Jedno rčení praví, že ryba smrdí od hlavy. Česká kopaná má nejvyšší čas se nedůvěryhodného vedení zbavit. Zásadní změnu těžko učiní lidé z fotbalového hnutí. Ti jsou buďto ustrašení obětavci, kteří si to s těmi nahoře nechtějí rozházet a odsouhlasí všechno, co jim svaz předloží. Nebo jsou to všehoschopní šíbři, kteří sobě rovné ve vedení svazu životně potřebují.

Pomyslný nůž k radikálnímu řezu by měli vzít do ruky seriózní sponzoři. Mělo by jim vadit, že jméno jejich firmy je spojováno s nedůvěryhodným prostředím.

Na něm nic nemění ani fakt, že šéf fotbalového svazu je vyšetřován na svobodě. Sponzoři by se mohli inspirovat ve Finsku. Tam nejvýznamnější mecenáši okamžitě zrušili po dopingovém skandálu lyžařů sponzorské smlouvy. Zkrátka nechtěli riskovat dobré jméno.

V České republice asi není tak cenné jako ve Finsku. Jinak by sponzoři už dávno nemohli dělat mrtvého brouka.

Vždyť vyšetřování předsedy Českomoravského fotbalového svazu za mnohamilionové podvody je stejně negativní zpráva, jako braní dopingu finskými lyžaři.

ČRo 6 / RSE 1. března 2001

Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz