Chuť na med podporuje vynalézavost šimpanzů

2. červen 2009

Šimpanzi umí velmi obratně využíva,t a dokonce i vyrábět jednoduché nástroje. To, co předvádějí v honbě za sladkou pochoutkou, ale primatology přece jen zaskočilo.

Tým vědců z německého Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii studoval život a zvyky divokých šimpanzů, kteří obývají území národního parku Loango v západoafrickém Gabonu. Oblíbenou pochoutkou zdejších šimpanzů je med, který ale musejí dolovat z podzemních včelích hnízd. Skutečnost, že k tomu šimpanzi využívají nástroje, nijak překvapivá není. Zarážející je ale jejich počet. Vědci totiž zjistili, že šimpanzi při hledání hnízd a získávání medu postupně využijí až 7 různých nástrojů. Jsou mezi nimi rovné klacky, které zapichují do země a hledají tak včelí hnízda, přes jakési palice, kterými rozlomí stěny hnízda, až po lžícovitě prohnuté kusy kůry, jimiž nabírají med.

Některé nástroje mají hned dvojí funkci, což znamená, že šimpanzi jsou kromě člověka jedinými známými tvory, kteří dokážou vyrábět multifunkční nástroje. Primatologové také na webových stránkách časopisu New Scientist upozorňují, že pátrání po skrytých hnízdech včel vyžaduje schopnost představit si neviditelný objekt. Domnívají se, že k hledání medu musí mít šimpanzi podobné mentální schopnosti, jakými na počátku doby kamenné disponovali naši předkové.

autor: Martina Otčenášková
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.