Chorvatský válečný zločinec Tihomir Blaškič opět na svobodě

Tam ho sice nevítal nikdo z nejvyšších představitelů chorvatské vlády, v což v koutku duše doufal, nicméně se tu shromáždilo několik desítek bývalých spolubojovníků, před kterými propuštěný generál neskrýval své nadšení. Společně si pak pod vlajkami zazpívali chorvatské bojové a národní písně. Jeho propuštění už minulý vyvolalo ovace u chorvatské veřejnosti, která považovala původní výši jeho trestu za přemrštěnou, 45 let žaláře se zdálo být přeci jen trochu hodně, zvlášť když bývalá bosenskosrbská prezidentka Biljana Plavšičová dostala pouhých 11 roků a někdejší prezident Republiky Srbská krajina Milan Babič let 13.

Tihomir Blaškič navíc nechce zůstat pasivní a chce navštívit Ahmiči v Lačvanské dolině, kde se měl podle původní obžaloby dopouštět nejkrutějších zločinů, z nichž byl pak postupně zproštěn. Blaškičovu obránci Antovi Nobilovi se totiž podařilo dokázat, že bezprostřední odpovědnost za zločiny v Ahmiči nesou tehdejší představitelé HDZ v Bosně, řízení tehdejším chorvatským prezidentem Franjem Tudžmanem, kteří by měli do Haagu putovat místo Blaškiče. Je teď skutečně těžké odhadovat, jak ho nyní po 11 letech tamní převážně muslimské obyvatelstvo přivítá. Sarajevský deník Oslobodženje stále připomíná etnické čištění, kterého se jím vedené jednotky dopouštěly na civilistech,

Na záhřebském letišti na něj čekalo asi 200 lidí, kteří jej vítali především jako spolubojovníka z bosenské války. Někteří z přítomných vyjádřili zklamání nad tím, že spolu s Blaškičem nepřijelo z Haagu dalších 6 bosenských Chorvatů, kteří jsou tam i nadále vyšetřováni pro podezření z válečných zločinů. Blaškič odmítal odpovídat na otázky novinářů vyjma těch, které se týkaly jeho rodiny.

Rozhovory naopak poskytoval advokát Nobilo, který poděkoval současné vládě, zejména prezidentovi Mesičovi a bývalému premiérovi Račanovi, že pomohli do Haagu dopravit dokumenty, které objasnily Blaškičovu odpovědnost v jednotlivých případech, které nakonec vedly ke snížení jeho trestu. V nejbližších hodinách se hodlá ze Záhřebu přesunout do rodného Kiseljaku v Bosně a Hercegovině, kde mu chystají slavnostní přivítání a kde také hodlá sledovat nové dokumenty, týkající se jeho případu údajné genocidy na nechorvatském obyvatelstvu Bosny, No tedy uvidíme. Když už jsme u té genocidy, připadá na tyto dny smutné výročí vyhlazená československých Cikánů v Osvětimi..

Druhého srpna roku 1944 rozhodlo vedení SS o vyvraždění skupiny 2897 Rómů z Osvětimského tábora, Ti podobně jako Židé putovali do plynových komor a později byla jejich těla spálena v pecích tamních krematorií. Jejich koncentrace v Osvětimi začala už v roce 1942 a celkem bylo shromážděno na 202 967 Cikánů, z nichž většina měla skončit v plynových komorách. V roce 1943 však došlo ke vzpouře, která vyhlazovací mašinérii poněkud zpomalila. Navzdory všem těmto skutečnostem byla vyhlazena více než polovina všech Romů ze 3. říše,

Ačkoli spolu tyto události zdánlivě souvisejí jen okrajově, jedno je jisté. Svět by si měl právě teď v době 60. výročí varšavského povstání neustále připomínám jak válka mění lidské charaktery a co všechno se dá skrývat za zločiny ve jménu národa a národů.. Jak nedávno připustil dokonce bosenskosrbský prezident Dragan Čavič, kdo páchá zločiny ve jménu národa, dopouští se těžkého zločinu také tím, že špiní čest svého národa.

Platí to samozřejmě i o teroristech, kteří se snaží obhajovat své strašlivé činy vírou a bojem proti nepřátelské, tedy té naší civilizaci. Sebevražedné atentáty a vraždění rukojmích v posledních týdnech v Iráku jsou toho jasným případem. Buďme jen rádi, že se teroristické útoky naší zemi zatím vyhýbají a pumové útoky se omezují jen na vyřizování účtů mezi izraelskými mafiány. Alespoň zatím V každém případě bychom měli zůstat ostražití a hrozbu teroristů nepodceňovat.