Chemie jako zrcadlo umění
S uměním zpravidla spojujeme talent či historický význam konkrétního díla. Kunsthistorici nacházejí v jednotlivých tazích život umělců i odraz doby. Hloubku umění lze ovšem poznávat i chemií.
Co všechno můžeme zjistit ze vzorku, který je menší než zrnko máku? Pouhým okem v podstatě nic, ale v laboratoři ALMA vám nabídnou opravdu dlouhou zprávu, kterou následně ve své práci využívají kunsthistorici i restaurátoři. Role chemie v umění je každým rokem důležitější. Přesvědčit jste se mohli během Týdne ve vědě a technice, kde pracovníci laboratoře ALMA připravili dvě přednášky. V první se Mgr. David Hradil, Ph.D. věnoval výzkumu kulturního dědictví Transylvánie a v druhé Ing. Silvie Švarcová, Ph.D. nechala nahlédnout do tajemství průzkumu obrazů, nástěnných maleb a plastik.
ALMA jako odpověď
ALMA je zkratkou pro Akademickou laboratoř materiálového průzkumu malířských děl, která propojila Ústav anorganické chemie AV ČR s Akademií výtvarných umění v Praze. Její pracovníci se soustředí především na obrazy, nástěnné malby a polychromie. Navíc od roku 2006 organizují různé přednášky a mezioborové konference, kde představují jednotlivé postupy, existující možnosti výzkumu a především navazují další důležité kontakty, které mají vést ke zpřesňování dosažitelných výsledků.
Každé dílo je tvořeno mnoha vrstvami, které nám právě chemie umí ukázat. Zaměřme se na obrazy, kde na podložku byla nanesena základní vrstva, která například v gotice bývala bílá, ale v baroku už vévodila hlinka. Na některých obrazech najdete jako další vrstvu podmalbu, která se mnohdy od výsledného díla ve větších či menších detailech lišila. To podle toho, jak se malíř nechal svou prací unést a jak moc se snažil prvního náčrtu držet. Celý obraz pak uzavíraly vrstvy různých laků. Chemie ovšem dokáže objevit i další úpravy, ke kterým bylo přikročeno během následujících let. Zkoumání například odhalí, zda před restaurováním byly vrchní vrstvy laků odstraněny, jak by správně měly být, anebo se malovalo lak nelak.
Svět bez invaze
V současné době lze základní průzkum rozdělit do dvou rovin na laboratorní a neinvazivní. Druhý z nich je z pohledu kunsthistoriků i restaurátorů obvykle žádanější, ale dosud má své limity. Prostřednictvím tzv. mobilní RTG – fluorescence se totiž dozvíme pouze objektivní rámcovou informaci o složení barevných vrstev. Můžeme tak například lokalizovat pozdější retuše uměleckého díla, ale více odpovědí poskytne až laboratorní výzkum. Ovšem i zde má rentgenová fluorescence svou důležitost. Díky ní víme, odkud bude nejužitečnější vzorek odebrat.
Možnosti a limity „invaze“
Není to možné vždy, ale v některých případech kunsthistorici a restaurátoři dávají souhlas s odběrem vzorku. Pochopitelně za dodržení velmi přísných pravidel. Upustilo se od dřívějších odebírání vzorků z okraje plátna nebo poničené části, která obvykle obsahovala spoustu nepůvodních nečistot navíc. Dnes je trend odebírat vzorek z místa, kde se překrývá více vrstev. Bude-li na plátně muž na pláži u moře, stane se ideálním místem bod na postavě, který se dotýká pláže i moře.
ALMA testuje metody práškové RTG mikrodifrakce a pochopitelně také infračervené spektroskopie. Při práci se vzorkem nejprve musí v laboratoři vybrousit příčný řez, aby bylo možné popsat statigrafii barevných vrstev a odlišit tak původní části od nepůvodních, druhotné změny i defekty. Interpretace vychází z pozorování v bílém a ultrafialovém světle v optickém mikroskopu a z chemického kontrast v elektronovém mikroskopu. V laboratoři ALMA využívají mikroskop, který umožňuje měření pod nízkým tlakem plynu. Vzorek tak není nutné pokovovat, jak vyžadují jiné optické mikroskopy. Taková analýza je k samotnému vzorku nedestruktivní.
Všechny postupy nejsou tak „snadné“. Problém vzniká například při infračervené spektroskopii ve chvíli, kdy je fragment vzorku fixován zalévací pryskyřicí a v příčném řezu nabroušen. Tento způsob není vhodný, protože na hladkém povrchu dochází k zrcadlovému odrazu. Proto jsou další měření prováděna ze separovaných fragmentů nebo z tenkých řezů nábrusu.
Prášková RTG mikrodifrakce identifikuje minerální složky barevné vrstvy. V podstattě nejde jen o anorganické pigmenty jako takové, ale odhalí i jejich sekundární fáze jako korozi nebo solné krusty. Pracuje s jednou univerzální databází krystalových struktur, což usnadňuje vyhodnocování. Současně stačí velmi malé množství materiálu, vzorky jsou menší než 1 mg a 1 mm včetně nábrusů a tzv. mikrotomových řezů. Tato cesta je možná za využití difraktometru s primárním paprskem 0,1 mm.
Všechny získané informace postupně vytvářejí rozsáhlou databázi, která pomáhá v určování dalších prací, bez nutných invazivních postupů. Současně probíhají výzkumu, které mají za cíl vylepšení možností, které dosavadní technika nabízí. Další zajímavosti o využití chemie ve výtvarném umění už můžete najít na webu laboratoře ALMA. Světu obrazů jsme se ve vysílání Leonarda věnovali z pohledu využívaných materiálů od středověku až po současnost také v pořadech Třetí dimenze: Rukopis umělce a Tajemství za obrazem. Probíhající průzkumy jsme nabízeli také v cyklu Příběhy (v) umění v části Obraz, který nesmělo vidět oko ženy.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
