ČEZ bohatne

Řeč je o polostátním kolosu ČEZ, jehož skupina vytvořila čistý zisk nepatrně přesahující dvaadvacet miliard korun. To se zatím žádné české firmě nepodařilo. Samozřejmě v této souvislosti zaznívají i negativní reakce. Ty vycházejí jednak z de facto monopolního postavení ČEZu na tuzemském trhu s elektrickou energií, jednak z cen, které se rok od roku zvyšují. Podle odhadu analytiků by se základní cena mohla v následujících měsících zvýšit dokonce až o 15 procent. Svým způsobem si takovéto chování ČEZ může dovolit. Poptávka po elektrické energii je i nadále velká a ještě stoupá. A protože jde o cenu, která se vytváří na trhu, je logické, že pokud se poptávka zvyšuje rychleji než nabídka, je konečným výsledkem takovéhoto vývoje vyšší cena. To by ČEZu samo o sobě ještě nezaručilo velké zisky. Důležité je mít pod kontrolou distribuční společnosti. A ty ČEZ momentálně má. Před několika lety sice došlo k pokusu oddělit ČEZ od distributorů, po čase však vláda distribuční společnosti do rukou ČEZu de facto vrátila, byť formou odprodeje. Takže na českém trhu dominuje společnost, která dodává zhruba 80 procentům koncových odběratelů. Tím má prakticky zaručen monopol a může svým způsobem diktovat ceny. Například tím, že kvůli nejrůznějším administrativním překážkám a ztížené možnosti distribuce, je dovoz levnější elektřiny ze zahraničí téměř vyloučen. Různá omezení se totiž mimo jiné promítají do konečné ceny, která by tak mohla být pro odběratele paradoxně vyšší, než kolik musí momentálně platit ČEZu. Tomu se v poslední době podařilo upevnit svoji pozici i některými dalšími kroky. Jedním z nejvýznamnějších je ovládnutí Severočeských dolů. Tím má ČEZ zaručen bezproblémový a výhodný přísun suroviny do uhelných elektráren. Hlavně do těch, které se nacházejí v bezprostřední blízkosti těžby uhlí. V porovnání se zahraničím má ČEZ ještě jednu velkou výhodu. Dokáže vyrábět energii výrazně levněji. Není proto divu, že část energie vyváží. A pokud by měl tuzemský elektrárenský kolos šanci získat více přenosových kapacit, proudilo by za hranice elektrické energie podle všeho podstatně více. A nic na tom nemění ani paradox, jehož jsme mohli být v minulosti svědky. Elektřina vyvážená do Německa byla totiž levnější, než za jaké ceny prodával ČEZ v České republice. Jak už bylo řečeno, hlavně z kapacitních důvodů, je možnost vývozu elektřiny omezená. Mimo jiné to znamená, že drtivou většinu elektřiny vyrobené v tuzemsku, musí ČEZ na stejném teritoriu opět prodat. Takže jeho úspěch je svým způsobem závislý na poptávce v České republice. Zjednodušeně řečeno, pokud by nebyl o drahou energii zájem, musel by buďto jít ČEZ s cenou dolů, nebo by musel některou z elektráren zavřít. K tomu podle všeho v nejbližší době jen tak nedojde. Jednak kolos dokáže obratně manévrovat i v politickém zákulisí a ohlídat si dominantní postavení. Jednak nejrůznější čísla potvrzují, že spotřeba energie roste a že využití alternativních zdrojů není podle všeho nejlepším způsobem, jak se dobrat k levné elektrické energii. Naopak ve většině případů by takováto produkce byla dražší, než kolik nyní musí odběratel zaplatit ČEZu. Takže jedinou cestou by bylo výrazné snížení spotřeby. V současném životním stylu jsou však úspory obtížné. Takže je velmi pravděpodobné, že ČEZ bude i nadále lámat rekordy a lidé budou sahat stále hlouběji do kapsy, když budou hradit účty za elektrickou energii. Přitom už dnes je podle ekonomických analytiků v přepočtu na kupní sílu občanů šestá nejdražší v Evropě.