Cesty kompasu

Kompas se zrodil před několika tisíci lety v Číně. Zpočátku měl neobvyklý název "vůz ukazující na jih". Podle nejstarších historických pramenů, které patří spíše do oblasti legend, byl jeho tvůrcem Čchan-Chu, ale víc se o něm neví. Kompas postavil pro potřeby císařské armády v době, kdy Chuan-di vedl válku proti odbojnému knížeti Chci-Chuovi. Tažení proběhlo velmi rychle, protože císařská armáda pochodovala bez ohledu na denní nebo noční dobu. Nehledala cestu. Vedl ji vůz s dřevěnou postavou, jejíž ruka trvale ukazovala na jih.

Vůz ovšem nebyl opravdovým kompasem, jak jej známe v současnosti, ale natažená ruka postavy už fungovala de facto jako střelka. Opravdový kompas se objevil v třetím tisíciletí před naším letopočtem. Byla to naběračka z magnetovce, položená na hladkou měděnou plošku. Svým držadlem naprosto bezpečně ukazovala na jih. "Naběračkový" kompas se však nehodil na dlouhé pochody, a proto jej v průběhu dalších let nahradila ocelová rybička se zmagnetizovaným ocasem. Rybička se pokládala do misky s vodou. Rybí ocas bezpečně ukázal na sever a hlava na jih. Rybičku později nahradila ocelová střelka s jedním zmagnetizovaným koncem. Pokládala se rovněž do misky s vodou a spočívala na rákosu.

Čínský vynález si patrně přivlastnili a osvojili arabští kupci už ve formě, jak jej v principu známe dodnes, a dovezli jej do Evropy. Není sice přesně známo, kdy jej do Evropy dovezli, ale první historický záznam obsahuje arabská kronika, podle níž emír z Córdoby věnoval kompas manželce iráckého krále.

Kompas se sice zpočátku využíval především při cestách po souši, v horských oblastech a přes pouště, ale výrazně ovlivnil námořní dopravu, kdy nevlídné počasí nedovolovalo plout podle hvězd.

Zvláštností původního čínského kompasu byl "zavěšený" kompas. Zmagnetizovanou střelku přivazovali na visící dlouhou nit, jež jí nebránila ve volném otáčení.