Česko peleší lotrovskou?

Nepochybně přijde brzy na řadu další událost - a s ní zase nějaký ten dojem. Jen nevím, co se pak se všemi těmi dojmy děje. Je docela možné, že vůbec nic, že jeden je vytloukán druhým jako klín klínem. Přitom každá z těch událostí je jako konec niti, a ta někam vede. Nejspíš do bludiště problémů, které jsou pokaždé významnější než samotná událost na konci niti.

Třeba ten ruční granát. Prý vyrovnávání účtů mezi mafiemi, tentokrát zahraničními. Zatím nemám důvod tomu nevěřit. Mafie (včetně těch zahraničních) působí všude, proč bychom měli být výjimkou? - Jenže právě v daném případě tento způsob výmluvy ani ve své zdánlivosti neobstojí.

Byl to útok na majitele kasina. Ponechme stranou, že to byla nepodařená repríza úspěšné premiéry před dvěma roky. Důležité je, že každé kasino je zpravidla cílovou stanicí i startovním místem všelijaké individuální i sociální patologie, tedy i průsečíkem zločinnosti těžkého kalibru. A ještě důležitější je fakt, že naše země je v tomto oboru velmocí. Že takových kasin je u nás mnohem víc než jinde. Podle Hospodářských novin z 23. června jich zde máme sto padesát. Jaký to rozdíl proti Německu, kde je jich prý jen několik! Přitom - jak se dovídám - je dohled nad kasiny v naší zemi velice děravý.

Proč to tak je? Proč se moje vlast stává eldorádem podvodníků, živnou půdou nečistých řemesel a rejdištěm zločinu? Snadná otázka, ale odpovídá se na ni nesnadno. Je vůbec chytré se takto ptát? - Chytré to možná není, otázka může být označena za naivní a tazatel za hlupáka. V lepším případě na ni dostaneme odpověď, která nebude než - mlžením. Tím se ale nenechme odradit. Je to užitečná otázka. Nutí přemýšlet o tom, co se běžně nedostává na přetřes. Proč je tedy naše země prostředím, pro řadu antisociálních, ba kriminálních aktivit tak příznivým?

První odpověď, která je po ruce, zní: neschopnost policie. Nechci se této instituce zastávat, ale zrovna v tomto případě je to výmluva. Snadnost, s jakou se u nás zabydluje organizovaná lumpárna, zdaleka není jen policejní problém. Vždyť v tom "jede" i státní správa, samospráva a hlavně nedosti prozíravá legislativa. Kolikrát už jsme slyšeli i z kompetentních míst větu "zákon to nezakazuje"! - Jistý politik v jisté zemi kdysi pravil: "Zákon to nezakazuje, ale nedovoluje mi to stud." Slyšeli jsme něco podobného z úst našich představitelů? I kdyby to některý řekl, jaká by asi byla mediální odezva?

Organizovaný zločin přitom disponuje finančními možnostmi, o jakých se nám nesní, a proto se může vždycky vytasit s tím, čemu se elegantně říká "nabídka, jaká se neodmítá". Zkusme zkoumat a porovnat úctu k zákonům a úctu k penězům. Začněme zajisté u sebe, ale pokračujme nejbližším okolím a dál. Co asi zjistíme? Přesně to nevím, ale obávám se, že dospějeme k tušení, že ono prostředí, které se vyznačuje neodolností vůči zločinným iniciativám, není jen věcí "těch nahoře". Naopak, vytváří se "dole". Například od kasina, k jehož provozním možnostem patří i výbuch granátu na ulici za bílého dne, vede pupeční provazec do nižších pater. Mám na mysli herny v kdejakém městečku a hrací automaty v kdejaké krčmě. A to je jen malá výseč toho, o čem mluvím. Vida, máme tu další námět pro ty, kdo troubí k boji za národní zájmy, ale nedovedou vysvětlit, za jaké. Je to prosté: aby se naše vlast nestala peleší lotrovskou.